Víkend s vlky

Zmizení

V domě panovalo podivné ticho a prázdnota. Někdo chyběl. Ihned ve mně hrklo. Kde je vlčice? ,,Sierro? Sierro!" Nic. Neuslyšela jsem ťapkání po parketách, žádné zvuky vypovídající, že by v domě byl vlk.

Prohledala jsem svůj pokoj, potom každou místnost v bytě. Dívala jsem se do košů s prádlem, dokonce i do pračky, když už jsem byla velmi zoufalá. Sierra se nikdy neschovávala a ven chodila pouze v mém doprovodu. No jo, ven. Vždyť hlavní vchod byl na nějakou dobu otevřený. Musí být venku, došlo mi.

Byla to dobrá zpráva, která mě zároveň děsila. Jak ji najdu, pokud utekla dál od domu? A co když na ni za tu dobu narazí někdo jiný, dejme tomu hladová smečka cizích šelem? Hnaná tou myšlenkou jsem otevřela venkovní dveře a první, čeho jsem si všimla, byly škrábance na dřevěných vínově natřených dveřích.

Rodiče budou naprosto vyděšení, o tom nebyla řeč. Rýhy po drápech vypadaly, jako by se sem dobývali volní vlci z hlubin lesa. Určitě byl vhodný nápad, pokusit se škodu nějak zamaskovat, ale vzhledem k tomu, co odvedlo mou pozornost, jsem spravování odložila na neurčito. Spatřila jsem totiž spoustu šlápot vedoucích od našich dveří. Byly to vlčí stopy, zřejmě od dvou zvířat - poznala jsem to podle toho, jak se rozcházely do několika směrů. Dvoje tu určitě zanechal Spickles, protože ke dveřím přišel, ale také od nich odběhl. Ty třetí stopy mohly být jedině Sierřiny.

Že by nakonec proniknutí Spicklese do domu nebyla moje vina? Zvenku si dveře sice teoreticky otevřít mohl, kdyby proti nim opravdovou silou vyskočil, ale proč by to dělal?

Ten, kdo si uměl otevřít dveře v bytě, byla Sierra. Vyskočit po klice a dveře otevřít na skulinku pro ni byla hračka, pak do škvíry pravděpodobně strčila čumák, následně celou hlavu, dveře se pohybem otevřely a ona mohla proklouznout.

Nikdy jsem ji však nespatřila otevírat si těžké vchodové dveře, jen párkrát ty od pokojů, proto jsem s něčím takovým jako útěkem nikdy nepočítala. Z jakého důvodu by také utekla dnes, když včera při procházce k tomu měla milion příležitostí?

Jediná možná příčina pro mě byla vypuštěná smečka vlků potulující se kolem domu i vně, jak jsem se mohla díky Spicklesovi přesvědčit, kteří ji mohli svou blízkou přítomností dráždit. A pokud si dveře měla otevřít opravdu vlčice sama, záleželo na tom, jestli se dveře otvírají dovnitř nebo ven. U většiny vchodů to bývá dovnitř, ne? Avšak u našich tomu bylo jinak. Ty se otvíraly právě naopak, jak jsem si teprve teď uvědomila. Chtěli jste jít do domu - zabrali jste za kliku proti sobě. Spickles neměl žádnou šanci. Musela to udělat Sierra.