Duben, 1984
Tíha nevyřčených otázek svými prsty svírala její hrdlo.
Ona teprve měla vše zjistit.
Své mládí věnoval jiným ženám, avšak zkušenosti a zážitky, ty předával jí. Skrz doteky, jimiž rozvibroval veškeré struny uvnitř ní. Kolik žen též prsty laskaly? Na tom nezáleželo. Tančily po její alabastrové pokožce a ona se k nim tiskla a líbala je.
Poselství, jaké jí předával, nevyzrálostí přehlížela. Až s přibývajícím věkem mohla tyto jemné nuance pochopit. Jak pouhé pohlazení může prozradit více než tisíc slov.
Kochání se její půvabnou tváří se řadilo mezi jeho oblíbené aktivity. Její pohled již dávno nemrazil, avšak přes jiskry v něm nedokazal uzřít lži, jimiž svou existenci obklopovala. V alkoholu se totiž opíjí zdravý rozum, rozplývají se v něm zásady, ztrácí se s ním spodní prádlo a spousta jiných zábran.
V rukou svíral přeložené bankovky, jimiž putoval po jejím těle. Nejprve přes zaoblené boky, po lehce propadlém břiše a zlehka u rýsujících se žebrech, až se dostal k kulatým ňadrům, jež hotovostí obkroužil. V zápětí přes vystouplé klíční kosti až ke krku, na němž se houpal zlatý řetízek s přívěskem ve tvaru malé hvězdy.
Kolik měsíců utrácel tisíce jen, aby žil v iluzi, že mu darovala jeden ze svých devíti životů?
Jakmile ji škádlení přestalo bavit, uchopila jeho dlaň do svých a obnos si přivlastnila.
„Taky pro tebe něco mám," povytáhla koutky úst do úsměvu.
Přestal pohledem zkoumat její úzké prsty, jimiž hladila jeho ruku a s neskrývaným překvapením k ní vzhlédl.
Vzala do rukou podprsenku a zpod látky natrženého košíčku vytáhla zpřehýbaný list papíru a na též místo vložila namísto něj diškreci. Zažloutlou stránku mu podala.
Neví se toho o ní mnoho. Snad jen to, že jen ona tě dokáže dohnat k slzám. Že si tě stáhne k sobě na dno a v zápětí na tě zapomene. Každý o ní tvrdí, jak je krásná – je si tím až příliš jista. S tělem ženy a chováním dítěte. Vždy si prokáže svou vůli.
Zatímco on pročítal rukopis, jenž na hrubý papír naškrábala nevypsaná ruka dítěte, ona pozorovala jeho tvář a grimasy, které se v ní měnily, jak zrakem přejíždel řádky.
„Chceš mi nahnat strach?" v očích se mu nebezpečně blýsklo. Zapřel se dlaněmi o matraci a ona se opět octla pod jeho tělem.
„Ani ne," pokrčila netečně pokrčila rameny a zkřížila ruce na prsou. „To je jen pro připomenutí."
„Připomenutí čeho?"
„Že nikdy nebudu tvoje životní výhra." Vzala jej za boky, natiskla ho jimi k sobě. „Ale prohra."
ČTEŠ
Modrá záře
RomanceV hudbě a víně je pravda. Spojením obojího vzniká upřímnost. Nalézt ji lze v místech, kde muzika překřičí přetvářku, kde alkohol umlčí soudnost. A když tma zažene počestné do domovů, hříšní se vydají do ulic, aby uklidnili bušící srdce a touhy, kte...
