Září, 1983
„Vím, proč jsi sem přišel."
Překvapený a zároveň pobavený výraz se mu usadil na tváři. Pokaždé, když zvedla hlavu a začala si prohlížet jeho tvář, mohl si povšimnout jejího nepatrného úsměvu, který v tlumeném světle mnohobarevných zářivek téměř zanikal. Bylo jen otázkou času, kdy svá ústa otevře i k jiné příležitosti než k vášnivému polibku. Očekával tedy leccos. Měl vymyšlené jak perfektní odmítnutí, jež by mu dodalo pocit nadvlády, tak i bezchybné pozvání do soukromí.
Její sebevědomé prohlášení jej tedy šokovalo a bavilo zároveň.
Modrá záře. Modrá záře. Znělo mu v hlavě stále dokola. Proč by někdo asi chodil do Modré záře? Nevypovídá název sám za sebe? Sem by někdo horkotěžko šel přispět na charitu.
Uchechtl se.
„Proč jsem sem tedy přišel?" zeptal se s hraným zaujetím, přičemž věnoval pozornost jejímu krku, k němuž přitiskl své rty a začal sát.
Chtěl si zajistit, že si na něj zítra alespoň matně rozvzpomene. I kdyby jen při rozhořčeném komentování nemalých fleků, které se od čelisti táhly téměř až k její klíční kosti.
„Chceš mě dostat," zašeptala mu do ucha. „Jenomže to se ti nepovede."
Do polibků, jimiž nyní obsypával i její dekolt se začal smát.
„Jak si tím můžeš být tak jistá, zlato?" zamumlal spíše pro sebe, než pro ni.
Její tělo mu říkalo mnoho, ale rozhodně ne, že ji nedostal. Měl ji v hrsti. S rukou přiloženou k jejímu klínu by se dala tato metafora považovat za doslovnou.
„Protože dostanu já tebe," zašeptala.
Pohled jí směřoval k jeho rozkroku.
Ne nadarmo se říká, že nejupřímnějším komplimentem, jaký může muž ženě složit, je erekce.
ČTEŠ
Modrá záře
RomanceV hudbě a víně je pravda. Spojením obojího vzniká upřímnost. Nalézt ji lze v místech, kde muzika překřičí přetvářku, kde alkohol umlčí soudnost. A když tma zažene počestné do domovů, hříšní se vydají do ulic, aby uklidnili bušící srdce a touhy, kte...
