Zastavený Svět (L>G<BT)

🔉

V místnosti bylo slyšet jen padání kvapek toxické vody  z vlhkého stropu plného trubek od potrubí  a dech obou můžu který mezi sebou vedli oční válku. Bohužel oba měli už mírně uslzené oči protože ani jeden z nich nechtěl mrknout. Byl to snad tichý boj dobra se zlem? Nakonec černá postava spoutaná na zemi v titánkových řetězech jen tiše zavrčela a odtrhla zrak ve stejnou chvíli jako Ichiro v bílé uniformě  mírně který si nenápadně  přetřel oči a zase si učesal rukou vlasy do zadu. ,,Tak co démone? Řekneš mi co máš za schopnost nebo jsi trošku pohrajeme?" Zase se usmíval svým krutým úsměvem, který tak rád používal na skrytí své pravé tváře , a  pomalu kráčel ke zdi napravo od kluka který byl v okovech bezmocný. ,,Já nejsem temný..." zašeptal Ichiro  a svůj pohled upřel na řetězy kterými byl obvázan od rukou až keď kotníkům, když ho sem šoupli měl pocit že by mu nejraději dali pouta i na maličký na nohou aby náhodou neutekl.

Ozve se děsivý smích který je díky odrazu stěn ještě víc démoničtější než normálně. Dal by se přirovnat k samotnému satanovi nebo také k šílenému doktorovi s motorovou pilou. Chlap vytáhne divné ostré předměty které jsou možná malé ale za to nepřirozeně ostré. A jejich náplň by pouhým dotekem dokázala usmrtit 200 obyčejných lidi za 5 vteřin  ,,Víš komu říkej a...Na nic jsem se neptal ty štěně!" Ukáže se že ostrý kov byli vlastně "prsteny " které si nasadil na prsty a ty mu obmotali celou ruku. Vypadalo to jako by ho obmotal kovový strom od prstů až k loktům.  Místo nechtů měl teď pařáty z pekelného Rubínu . ,,Víš ty co? ~" přistoupil k Ichirovy a klekl si k němu.,,Teď mi dokaž že patříš k nám, k legii Floriána Bílého." Usmál se a prudce natáhl ruku s pařáty.

Rýchlym pohybem svalů škubnul rukou která zasáhla Ichirovu tvář. Podařilo jse mu ho poškrábat a zarít pařáty hodně hluboko do karminového masa. Tři čáry se táhli od obočí ke konci levé části brady. Nezapomenuli minout oko které bylo naštěstí poškozeno jen na víčku. Avšak mladík ani nedutal, nepromarnil ani jednu slzu, jen se dál neúprosně díval do očí onoho idiota.  Muž kterému bylo už vidět do bílého obličeje, měl přivřené oči jakoby mu to dělalo radost, a možná to byla pravda, ačkoliv nebyl sadista, tyhle stvoření naprosto nenáviděl.   Oblíznul blaženě drápy od krve, div že neměl jazyk na půl, a zamlaskal. ,,Hmmm cítím citrón a višeň. Copak? Máš schopnost měnit krev?"

Klučina začal náhle  hluboce dýchal protože rány začali pálili víc než bylo obvykle. ,,N-ne....Co...Čím je to...?" Chlapovi žlutě zařážili oči. ..Napuštěné ? Heh Látka která zabíjí vás nelidské stvůry . Pokud nejsi to co jsi tak to přežiješ. Na tohle ti nebude stačit Vaše rýchla reinkarnace.  Ale víš ty co? Když se tak dušuješ že nejsi temný  ještě tě krapet skrášlím. To víš aby jsem si byl jist. Co říkáš?  " Mladík ani nestihnul popadnout dech na odpověď ,která byla spíš oznamem a díky světlu se zaleskli pařáty které se Ichirovy zabodli do ramene. To už byla mnohem horší bolest a tak pro změnu místnost protnul mladíkův řev. 

Rukou začal tahat. Takže se rána na kůži prudce zvětšila. Taky potrhali oblečení které měl na sobě, to na poškozené straně viselo jako hadr.

Nejraději by ho zamordoval celého,ale i v nelítostném Pánovy se objevilo něco jako lidskost. Něco co mu říkalo ať toho nechá. Bral to jako vnitřní hlas, který mu nikdy neporadil špatně. Právě proto se řídil hlavně jim. To že by to ale byla lítost nebo něco jiného nepřipustil a tak to zvalil na to, že ho to už jednoduše přestalo bavit. Postavil se a vydal se ke mramorovým dveřím. ,,Říkej mi Nathaniel . Budu tvůrcem tvého pekla."Řekl co nejhlouběji uměl aby mladík nic nepoznal.,, Pokud to prežiješ. " Zařehnil se a zmizel za dveřmi s doprovodem prudkého prasknutí ocele o mramor.