Překvapení

122 5 7
                                    

Z toho, že to není nějaké monstrum jsem se nezmohla ani na jedno slovo.
,,Hej, umíš mluvit?" pořád na mě zíral. Prohlížela jsem si ho. Měl vlasy barvy špinavý blond, hezký ksichtík (lol), na sobě roztrhané tričko a umazané kalhoty. Hodil na mě nechápavý pohled.
,, J-jo ,u-u-mím mluvit" zvládla jsem ze sebe vykoktat.
,, Proč tady tak ležíš, je ti něco?" Pohlédla jsem na svou nohu.
,, N-noha"
,, Tak z tebe toho asi moc nedostanu. Půjdeme k nám a pomůžeme ti." Chytil mě za ruku aby se mi lépe vstávalo a já se postavila. Šli jsme vedle sebe a on si uvědomil že s tímhle tempem se k nim dostaneme tak za hodinu.
,,Skoč mi na záda'' řekl. Podívala jsem se na něj.
,, No skoč mi na záda, ať tam jsme rychlejc, chápeš?" Tak jsem mu na ty záda skočila. Zase jsem usnula. Probudila jsem se až jsme byli u nich. Ten kluk, který mě nesl mě položil na zem. Slyšela jsem hlasy.
,, Adame, už jsem ti jednou říkala že nosit sem lidi nás táhne dolů" řekl dívčí hlas.
,, Ale tahle potřebuje pomoc a navíc na krku nic nemá!" (když jste v nějaké smečce, udělají vám znamínko na krku, aby bylo vidět, že jste od nich).
Po tomhle chlapcově argumentu dívka zmlkla. Z kontextu jsem pochopila, že údajný kluk se jmenuje Adam.
,, Tak počkáme až se prospí a všechno jí vysvětlíme" řekl ten samý dívčí hlas.

Sry za chyby, jsem ráda že to někdo čte. Mám vás ráda.

tvoje smečka [pozastaveno]Kde žijí příběhy. Začni objevovat