tvoje smečka [pozastaveno]

9.kapitola

Probudila jsem se až ráno. Hodně brzo ráno, kdy ostatní ještě spali. Mohlo být tak pět. Venku už  zpívali ptáci.
Porozhlédla jsem se po altánku a zjistila, že nejsem jediný člověk co tu nespí.
U stolu seděla tmavá osoba. Nešlo rozeznat kdo to je. Dokonce jsem si chvilku myslela, že se mi jen zdá, že tam někdo sedí. Ale ne. Ten člověk tam opravdu byl. Eric hlasitě zachrápal. Jak jsem v tomhle mohla spát??
,,Halo?"řekla jsem.
,,Mary?" odpověděl někdo. Adam. Kdo jiný než Adam. Že mě to nenapadlo hned.
,,Jsi v pohodě?" zase jsem řekla.
,,Jo, asi jo." odpověděl ale v jeho hlase byla slyšet velká nejistota. Na chviličku bylo ticho.
,,Mary.."
Čekala jsem co řekne. Šlo na něm vidět jak hledá slova.
,, řekni mi pravdivě co si o mně myslíš."
,,Vždyť tě skoro neznám. Ale je pravda, že bez tebe bych tu nebyla, takže díky."
Pokýval hlavou a zase bylo na další 3 hodiny ticho, než se probudil Eric.
,,Kolik je?" zeptal se.
Adam se podíval na svoje hodinky.
,,Osm."
Eric něco zamumlal a zase usnul.
Snažila  jsem se, aby Adam neviděl že ho pozoruješ. A to dost podrobně. Do tmavě zelených očí mu splývaly jeho špinavě blonďaté vlasy a jeho atletická postava seděla u stolu. Vážně je hezký.
,,Proč na mě koukáš" nečekaně řekl. Zarazilo mě to.
,,C-cože? Nekoukám na tebe. Já eee" dostala jsem ze sebe. Cítila jsem jak rudnu. Ušklíbl se. Otočila jsem se na druhou stranu. Proč jsem tak pitomá.
Eric se prudce posadil.
,,Lidiii, vstaavejteee" zakřičel hlasitě.
,,Do píče, měla jsem hezkej sen. Fakt dík Ericu, fakt dík" řekla Ally rozmrzele.
,,Dosníš ho zejtra tak šup šup."
Ally obrátila oči v sloup.
Potom byla snídaně a rozhodlo se, že dneska mě bude hlídat Joshua. Takže Adam půjde na lov. Celkem jsem si oddychla. Nechtěla jsem s ním mít nějaký další problém. Navíc se zdálo, jako kdyby se mi trochu stranil. Možná že ze stejného důvodu.
Ostatní odešli na lov a já s Joshuou jsme osiřeli. Seděli jsme u ohně a nahřívali se.
,,Noo tak co noha?" zamumlal.
,,Pořád dost bolí."
,,Laney říkala že tam máš ošklivou ránu. Jak se ti to stalo, prosím tě?"
Najednou jsem si vzpomněla na všechny ty nehezké věci, co se mi staly než jsem se dostala sem. Navíc mi bylo trapný říkat, že se to stalo kvůli pádu ze schodů, jenom proto, že jsem se nesoustředila.
,,Ummm, už ani nevím." zalhala jsem ramena a pousmála se.
Oheň začal trochu hasnout a Joshua tam přihodil pár klacíků.
,,Mohl bych začít dělat oběd. Máš hlad?"
Přikývla jsem.
,,Dobře, pokusím se udělat guláš." mrknul na tebe. Já na to vztyčený palec.
Joshua je opravdu hodný. Staral se o mě jak nejlíp dokázal. Vůbec bych to do něj neřekla, když jsem ho viděla poprvé. Ale upřímně, to do nikoho. 
Pozorovala jsem ho jak vaří.
,,Jdi klidně spát jestli jsi unavená." řekl během pokládání hrnce nad oheň.
,,Asi půjdu."

Probudila jsem se o tak dvě hodiny později a třásla se zimou. Joshua si toho všimnul.
,,Je ti zima?"
,,Jenom trošičku."
,,Ale jdi ty. Vidím jak se klepeš. Zahřeju tě." řekl s úsměvem. Lehl si za mě a rukami mě obejmul.
,,Lepší?"
,,Hmm."
Cítila jsen něco na krku. Něžně mě na něj líbal, ale ty já  byla moc unavená na to mu něco říct a tak jsem prostě usnula.

( ͡° ͜ʖ ͡°)
díky za čtení.