tvoje smečka [pozastaveno]

10.kapitola

Otevřela jsem oči a zaregistrovala, že banda už přišla a byli dost hluční. Hádali se.
,,Kdybys tak neřval mohli jsme toho mít mnohem víc a nikdo by si nás nevšimnul. Respektive tebe." říkal Adam.
,,Omlouvám se ale chtěl jsem vás varovat." na to Nick.
,,Co se stalo?" opatrně jsem se zapojila  do rozhovoru. Všichni na mě pohlédli a potom zase zpátky na Nicka.
,,Dořešíme to jindy. " Adam.
,,Ošetři ho prosím, Laney." Eric.
Laney přikývla a vzala Nicka za rameno.
,,Co se stalo?" zeptala jsem se znovu.
Joshua pohlédl smutně k zemi.
,,Náš malej Nick se zranil. Narazili jsme na nepřátelskou smečku a ty si ho podali."
,,Aha" otočila jsem se na Nicka, kterého měla Laney v náručí a viděla jsem jeho zakrvácené oblečení.
,,Máš hlubokou ránu na zádech. Bude z ní stopro jizva." říkala mu uklidňujícím hlasem.
,,Jizvy jsou hustý" zašeptal Nick vysíleně.
,,Pššššt." řekla Laney a položila mu ukazováček na rty.
Sklonila se a vytáhla injekční stříkačku, nějakou lahvičku, jehlu a nit. Vyhrnula mu tričko a polila mu tou vodou z lahvičky ránu a Nick zasyčel.
,,Potřebuju ti to zdesinfikovat" odůvodnila  to Laney. Ujistila se že injekce stříká a potom jí jemně bodla do jeho těla. Mají tu dost lékařského náčinní. Chvíli počkala, než anestezie zapůsobí a pozorovala, jak se Nickovi zavírají víčka. Propletla nit okem jehly. V tom momentu jsem odvrátila hlavu. Z pohledu na krev se mi dělá špatně.
,,To jsou asi svině, ta nepřátelská smečka, co?"řekla jsem směrem ke klukům. Zasmáli se.
,,To jsou. Párkrát jsme je už potkali a vždycky se něco stalo." řekl Eric posmutněle.
,,Třeba jako minule, to-" začal vyprávět Joshua, ale Eric se po něm rychle otočil s pohledem, který by mohl někoho zabít.
,,Promiň." zašeptal Joshua omluvně.
,,Půjdu se projít." odvětil Eric a v ruce si hbitě pohrával s nožem.
,,Dávej na sebe bacha" řekl Adam.
,,Nejsem debil." zamumlal a odešel ven z altánku. Jakmile byl dál, hodila jsem na kluky nechápavý pohled.
,,Tu jizvu mu udělali oni. Dřív to byl člen té smečky. Nikdy nám to celé neřekl ale prý je zklamal. Nerad o tom mluví."  Adam.
,,Hodně nerad."
,,Když jsme ho našli, což je asi rok zpátky, byl na tom psychicky špatně." vynořila se ze tmy Ally a promluvila.
,,Proč?" zeptala jsem se.
,,Řekl mi něco, co vám ne, ale to je tajný."
Podívala jsem se na kluky a ti jen pokrčili rameny.
,,Ať je to jakkoli, dřív než za 3 hodiny ho tu nečekejme. Pojďme si dát večeři, už mám hlad." Ally. Joshua odešel a začal míchat guláš. Vzpomněla jsem si na to, co se dělo předtím než jsem usnula a v hlavě se mi vynořilo milion otázek. Popšla jsem k Joshuovi tak, aby jsme měli aspoň trochu soukromí. Nevěděla jsem jak začít.
,,Emm, díky za zahřátí předtím."
Nejdřív vypadal, že neví co myslím ale potom se mu na tváři objevil takový zvláštní úsměv.
,, Nemáš zač, Mary. Nechtěl jsem tě vidět mrznout."
Přisunula jsem se k němu blíž.
,,Co to mělo tamto znamenat?"
,,Jak, tamto? Jestli si pamatuju dobře, tak jsme to nedělali."
Musela jsem se nad jeho pitomou připomínkou usmát.
,,Líbal jsi mě. Tohle myslím."
,,Aah, jo tohle. Nevím. K tý situaci mi to prostě sedělo."
,,Tak to příště nedělej, prosím."

Sry za chyby. Díky že to čteš
(*´ω｀*)