tvoje smečka [pozastaveno]

13.kapitola

Probudil mě hluk. Posadila jsem se a rukama se opřela o zem, jedno oko zalepené, takže můj pohled byl trochu limitovaný. Banda zrovna něco hlasitě probírala a ani si nevšimli, že už jsem vzhůru. Eric seděl u stolu a něco energicky ukazoval prstem.
,,Haló?" zasýpala jsem ranním chraplákem. Ztichli a otočili se na mě.
,,Dobré ráno, Mary." řekli tak nějak sborově.
,,O čem je řeč?" chtěla jsem vědět, co tak horlivě diskutovali. Eric se na mě podíval a váhal, zda ti to má říct.
Hledal slova.
,,Ta smečka, která napadla Nicka se potuluje tady kolem a pro nás všechny je to nebezpečné." řekl klidně a v hlase měl jakousi inteligenci. Tu tam však míval vždycky. Zkrátka mluvil chytře. Tak, že by jste mu věřili všechno co řekne a mohla by to být sebevětší pitomost.
,,Proto navrhuju jít a zaútočit na ně." připojil se Joshua. V Ericově tváři byl vidět značný nesouhlas.
,,Joshuo, nemůžeme riskovat další zranění," pohlédl na Nicka ,,a proto říkám, abychom dneska na lov nešli a zůstali chránění tady."
Joshuova reakce byla taková, že pokrčil rameny a dal si ruce za hlavu.
,,Jak myslíš." řekl o něco tišeji.
Banda souhlasně pokývala hlavou a začali jíst snídani.
,,Jak ses vyspala, Mary?" zeptal se Adam. Vynořily se mi vzpomínky na onu noc. Žvýkající Joshua mě teď pozoroval a čekal na moji odpověď.
,,Dobře." zalhala jsem. Jediná dobrá věc byla, jak mě Joshua utěšoval.
,,To je skvělé, že jsi se vyspala dobře. I když se ti ta noha už dost slušně hojí, měla bys hodně spát stejně jako Nick." dodala Laney. Nick spokojeně oddychoval v růžku altánku a zdál se být v pohodě.
,,Laney, ty jsi doktorka?" zeptala jsem se ale nechtěla jsem, aby to vyznělo že o jejích schopnostech pochybuju.
,,Nooo...předtím, než se to stalo jsem chodila na zdrávku a skoro jsem ji dodělala. Nebýt týhle pitomý apokalypsy, mohli jste tu mít vystudovanou doktorku." řekla a tvářila se hrdě.
,,Buď ráda že žiješ prosimtě." dodal Eric a zakousl se do jablka.
,,Pojď se najíst, koťátko." řekl když sousto spolknul. Vůbec jsem netušila, proč mě oslovil koťátko, ale bylo mi to vcelku jedno. Zvedla jsem se ze zahřátého místečka, na kterém jsem doteď seděla a přisedla si k nim ke stolu. Adam mi přistrčil jablko pod hlavu.
,, Jez, koťátko." Zase.
Tak jsem tam seděla, jedla jablko a oni na mě koukali milými pohledy, které mi víc a víc připomínaly myšlenku, že je budu muset brzy opustit a žít ten samý depkoidní život, jaký jsem žila předtím. Dojedla jsem jablko.
,,Mohla bych si s vámi o něčem promluvit?" zeptala jsem se nervózně.
Eric jakožto vůdce smečky se na mě podíval a kývnul na souhlas. Několikrát jsem si předtím v hlavě představovala co řeknu, ale teď jsem tikala očima ze strany na stranu a nevěděla jak začít.
,,Chci..chci s vámi zůstat. Nechci jít zpátky do toho rozpadlého domu,  který mě pořád nutí přemýšlet nad minulostí. Chci se posunout dál." řekla jsem nejistým hlasem a při poslední větě jsem mírně bouchla do stolu.