tvoje smečka [pozastaveno]

14.kapitola

Všichni na mě zírali jako kdybych spadla z višně či co. Nervózně jsem očima přejížděla jejich překvapené tváře a čekala na odpověď. Joshua začal prsty ťukat do stolu a podepřel si hlavu, zrak stále upřený na mě. Cítila jsem se strašně trapně, že na to nikdo nechce nic říct.
,,Hele, koťátko, tak lechce to nepůjde," řekl Eric a jemně se pousmál.
,,tihle všichni něco udělali aby se mohli stát součástí smečky."
Ostatní důležitě přikyvovali.
,,Co přesně máš na mysli?"
,,To bychom vymysleli později. Vážně o to tak stojíš?" Ano. Byla jsem si jistá, že s těmito lidmi mi je dobře. Taky vím že by se každý z nich obětoval pro ty druhé. Prudce jsem přikývla a ostatní se zlověstně usmáli.
,,Koťátko." zamířil ke mně Adam a rozverně mi pocuchal vlasy.

Do oběda jsme jen seděli a probírali normální věci. Uvědomila jsem si že se mezi nimi cítím mnohem volněji a už ne tak ostýchavě jako předtím. Zkrátka mi začínali přirůstat k srdci. Hlavně Adam s Joshuou. Několikrát během dne jsem  Adama přistihla jak na mě kouká. Vždycky uhnul pohledem a snažil se dělat že jeho pohled směřuje úplně jiným směrem. Ale moje oči byly rychlejší.
Taky mě zajímalo jak to mezi námi bere Joshua. Párkrát jsem se od něho dostala takových hezkých zamilovaných gest ale mohl mě brát jen jako kamarádku. Otázka taky zní, jak ho beru já.
Joshua mi je velkou psychickou podporou a vždy mě utěší. Adam je jiný. Trochu trvalo než se na mě poprvé usmál. Jeho úsměv měl nevyčíslitelnou cenu. Ale právě ta určitá uzavřenost mi přijde tak přitažlivá.

Zbytek dne tak nějak v pokoji uplynul.
Nick se po dlouhé době probudil a my všichni byli šťastní že je v pořádku. Teda tak jak člověk při takovémto úrazu může být. Na chvíli si před námi sundal tričko a my jsme jeho jizvu viděli v plné kráse. Táhla se od lopatek do půli zad a kůže kolem byla zarudlá. Díky jeho opatrným pohybům šlo poznat že ho rána dost bolí.

Eric nám oznámil, že zítra se půjdeme koupat do řeky. Dost mě překvapilo že dnes jsme museli zůstat celý den v bezpečí altánku ale zítra se klidně jdeme jít  máchat do řeky. Jeho argument zněl že hygiena je prostě důležitá a že se budeme navzájem hlídat. To mě sice moc nepřesvědčilo ale nechtěla jsem už dělat vlny vzhledem k tomu, že se mezi nimi poslední  dobou dělaly dost často.
A tak jsem jen uznale kývla hlavou a nechala si myšlenky pro sebe.
Vzpomněla jsem si na to koupání s Adamem a tělem mi projela husí kůže.
Stále nechápu co to mělo tak najednou znamenat.

Odpoledne rychle uteklo a byla tu opět noc. Doufala jsem že ne tak smutná jako ta předešlá. Ale přiznejme si, každý se občas musí vybrečet a já nejsem výjimkou.

Kluci rozdělali oheň a pak jsme seděli a nahřívali se během toho, co jsme jedli večeři.
,,Myslím že bychom měli bydlet jinde." konstatoval Nick.
Periferním viděním jsem viděla Ericovy vykulené oči.