tvoje smečka [pozastaveno]

Řeka (část 2.)

Šli jsme pořád hlouběji a hlouběji do lesa. Byl tam celkem obtížný terén a z toho jsem začala rychleji dýchat.
,,Je vidět že na větší výkon nejsi moc zvyklá."
,,Nech si ty řeči. Zvládnu to."
,,Jen aby." Zasmál se.
Celou cestu jsem přemýšlela co mi chtěl Nick říct. Proč se choval tak tajemně?
,,Nad čím dumáš, krásko?"
,,Nad ničím. Jak je to ještě daleko?"
,,Že by holčičku začaly bolet nohy?"
,,Řekni mi jak je to daleko prosím"
,,Sice už je to jenom chvilka ale vzhledem k tý tvý noze tě můžu vzít do náruči, jestli chceš."
,,To je dobrý" srazila jsem jeho nabídku. Šlápla jsem naraženou nohou na vystouplejší kořen a hlasitě zasténala bolestí. Pozvednul na mě obočí a beze slova si mě vzal do náruče.
,, Díky" špitla jsem. Na Adamovi bylo něco co mě tak trochu děsilo ale zároveň přitahovalo. Měla jsem hlavu položenou na jeho hrudi a cítila tep jeho srdce. Proč se někdy chová jak debil a potom je takový? Možná mám až moc otázek. Šli jsme ještě asi deset minut.
,,Jsme tu" položil mě na zem. Byli jsme v údolí a před námi byla široká hluboká řeka. Tohle místo vypadalo tak hezky že jsem tam chvilku jen stála a zírala na to všechno jako v transu.
,,Tak co?" zeptal se.
,,Hezký. Budeš se taky koupat?"
,, Nevím. Jestli se mi bude chtít, možná." odpověděl.
,, Tak vysvlečeš se nebo tu budeš jenom stát?" vychrlil ze sebe po chvíli.
,,Počkat..svlíknot se? Nemůžu se koupat třeba v oblečení?"
,,Jestli chceš mít mokrý věci, můžeš."odvětil.
Představa mokrého oblečení mi přišla špatná.
,,A nikdo tady není, jo?" ujišťovala jsem se.
Zavrtěl hlavou. Krom tebe, co?
,,Adame otoč se,nebuď úchyl prosímtě"řekla jsem.
,, Vždyť jo, ale je to přirozený, jen abys věděla."
Cítila jsem, že se neotočil.
,,Neotočil ses."
,,Otočil."
,,Přestaň mi lhát, akorát to prodlužuješ."
,,Sednu si támhle a budu koukat na druhou stranu, platí?"
,,Hmm.. platí."
Podle toho, co jsi slyšela jsem usuzovala, že to opravdu udělal. Svlékla jsem se a skočila do hluboké vody. I když byla studená, byl to skvělý pocit. Potápěla jsem se a zároveň dávala pozor, aby mě neunesl proud, ale byl moc slabý. A to bylo dobře. Prohlížela jsem si okolí. Naproti se tyčily vysoké hory se zasněženými vršky. Vlevo, vpravo i v zadu byl už jenom les. Doplavala jsem na takovou hloubku, kde šlo stát pevně na nohách i když jsem byla  po ramena ve vodě, aby nebylo nic vidět. Ucítila jsem teplý vzduch na krku.
,,Chtělo se mi" téměř neslyšitelně zašeptal Adamův hlas. Položil mi ruce na ramena a sjížděl níž. Po těle mi projela husí kůže. Prudce jsem se otočila.
,,Kam si myslíš že šaháš?"okřikla jsem ho. Odpovědi jsem ale se nedočkala. Přiblížil se ke mně a něžně mě políbil. Odtrhla jsem se od něj. Dívali jsme si do očí.
,,Jsi nádherná" šeptal a zase se mi přitiskl na rty. Odstrčila jsem ho od sebe.
,,Nech mě, prosím"
Šel o kousek dál a ty já se otočila zpátky tak jak jsem byla předtím. Zřejmě vylezl z vody. Viděla jsem, že se šel převléct za strom. Využila jsem proto situace a rychle vylezla z vody. Usušila se a převlékla do čistého oblečení.
,,Jdeme" řekl a to bylo to poslední co jsem od něj ten den slyšela.

Um...celkem se za to stydím, ale tak co. Trocha romantiky musí bejt xd.
Btw bude hůř
Jsem nemocná takže teď hodně píšu