tvoje smečka [pozastaveno]

17.kapitola

,,Dnes je den D, lidičky" zamumlal s úsměvem Nick, který se právě teď posadil. Jeho vlasy připomínaly ptačí hnízdo nebo nějakého kluka z anime.
,,Nezapomínej, že se jdeme jen porozhlédnout, Nicku. Není to ještě jisté.'' řekl káravě Eric.
,,Řekl bych, že skoro je. Všechno je lepší než tohle. Bez urážky samozřejmě." dodal lhostejně Nick a Eric přikrčil oči, ale zůstal zticha. 

Nick se zvedl, vzal si nějaké jídlo a posadil se ke stolu. Žvýkal s otevřenou pusou a občas něco prohodil. Chvíli seděl sám ale potom jsem si k němu přisedla já a později i ostatní, kteří někteří teprve teď vstávali.
,, Přeju hodně štěstí na průzkumu." řekla jsem směrem k Nickovi.
,,Bohužel tam podle Erica nesmím jít. Nechápu proč."
Nick je na to, že mu je pouhých 14 poměrně obratný a chytrý. Nicméně asi chápu proč Eric rozhodl, ať s nimi nejde.
,,Neřeš to. Zůstaneš tady s námi holkami a bude to taky fajn." prohodila jsem a zakousla se do toastu. Nick najednou strašně zrudl, trochu se pousmál a podíval se do země.
,,Tak jo hoši, je čas vyrazit." zavelel Eric. Trio skládající se z Erica, Joshuy a Adama se trochu vyzbrojili dýkami a vyšli z tmavého altánku.

Adam
Zřejmě půjdeme po Melon Street až k Brattford Avenue. Tahle část Daltonu je asi nejméně poznamenaná zemětřesením.
Jsme na začátku Melon Street a před námi se táhne dlouhá silnice, po které jsem ještě před rokem a půl jezdil se svými kámoši na skejtu. Bezstarostní, ani nás nenapadlo že za půl roku se stane něco tak strašného a že půlka z nás zemře. Vždycky jsem se domů vracel po půlnoci a dostal za to řádně vyhubováno od své starostlivé matky. Byla na mě a bráchu sama, takže se jí nedalo divit. Bože, kde je jí teď konec.

Šli jsme klidně a neslyšně. Ani jeden z nás nemluvil. Tak to pokračovalo ještě pořádnou chvíli. Najednou jsme uslyšeli hlasitý výkřik, který nebyl daleko od nás. Automaticky jsme vytasili dýky a zhlukli se zády k sobě. Očima jsme tikali po různých keřích, kde se ti agresivní blázni schovávají nejčastěji. Někteří lidi se z naprostého výpadku elektřiny a nedostatku jídla dočista zbláznili. Myslím, že by se mi to stalo taky kdybych nebyl ve smečce.
Ticho prorazil zvuk běhání bosých nohou po asfaltu. Dívali jsme se do všech stran, ale nikde nic nebylo.
Zvuk se stále přibližoval a já najednou ucítil náraz na záda, který mě povalil na zem. Ten někdo se pohyboval tak rychle, že jsem ho ani nedokázal identifikovat. Bušil do mého těla pěstmi. Eric s Joshuou se ho ze mě snažili servat, ale marně. Trochu jsem se vzpamatoval a jeho údery začal krýt. Konečně jsem si ho trochu prohlédl. Byl to cca 50ti letý muž menší postavy skoro úplně nahý.
Joshua s Ericem ho ze mě sundali a drželi ho za ruce. Vzal jsem svoji dýku, nadechl se a bodl mu do nohy. Nechtěl jsem do břicha nebo do srdce, tak bych ho totiž rovnou zabil a o to mi nešlo. Chtěl jsem jen, abych ho tím zastrašil a aby se nám už nepletl do cesty. Zabralo to. Muž se hned rozeběhl někam pryč.