Miss Patriot: Ultron's revenge [2]

Prolog

*O dva týdny později - 29. května 1970 - Manhattan NY*

Čekání na to, než se konečně objeví Howard, bylo nekonečné. Brook spolu s jejími rodiči postávala na chodbě v nemocnici a čekali na to, až Maria konečně porodí. Poslední týden se Howard se svou manželkou hádali o tom, jak se jejich syn bude jmenovat. Padlo několik návrhů. Třeba Francis nebo dokonce John. Jenže ani jednomu z manželů se jméno nelíbilo. Steve se rozhodl raději o budoucím jméně dítěte pomlčel, aby Starkovi nerozhádal ještě víc. Ale rozhodně nechtěl tomu malému zkazit budoucnost tím, že bude mít nějaké přiblblé jméno z Howardova seznamu.

Asi po hodině a půl se konečně “otevřely“ dveře a vyběhl z nich celý uřícený Howard. Vypadal, jakoby to s ním mělo každou chvíli seknout. A tohle byl prosím slavný Howard Stark, kterýho nikdy nic nerozhodí a nevyděsí. Ale když jde o jeho manželku a dítě, je schopen porušit všechna pravidla. Brook, Steve i Peggy se na Starka podívali s očekáváním jelikož se Howard začal nadechovat k odpovědi. 

„Je to kluk!” oznámil všem třem s nadšením. Tak moc se na tenhle moment těšil a teď byl konečně tu. Měl syna. Budoucího nástupce v jeho firmě. 

„Gratulujeme, Howarde,” usmál se kapitán upřímně. Jakoby to bylo včera, kdy vyšel z podobných dveří a oznámil všem přátelům, ze se narodila Brooklyn. Byl to nejhezčí den v jeho životě, na který jen tak nezapomene. Peggy i Brook pro něj byly všechno. 

„Děkuju,” Howard se zářivě usmál. Peggy ihned šla Starka přátelsky obejmout, aby mu tak pogratulovala. Jinak to ani neuměla. 

„Už máte jméno?” zeptala se Brooklyn zvědavě. Doufala, že to bude opravdu Tony, jinak by se mohla pokazit budoucnost a nemusela by existovat Morgan, což jí děsilo. Moc jí přátelé z budoucnosti chyběli a to byla pryč teprve dva týdny. Když se vrátila a našel jí její otec, musela mu vysvětlit vše, co se stalo. I když na ní byl prve naštvaný, že takhle riskovala, nakonec jí odpustil. Během několika večerů jí vyprávěl své zážitky, když byla její máma v práci, aby nic neslyšela. Nechtěl, aby o tom věděla. 

„No… Ne,” vydechl Howard, když ho Peggy zase pustila. „Ale něco vymyslíme,” usmál se a chtěl se zase vrátit k Marie a svému synovi. Brooklyn i Steve vnitřně začali panikařit. Nechtěli, aby se budoucnost změnila. Bylo by to hodně špatné. Brook se otočila na svého otce, jakoby ho prosila, aby Howarda zastavil, než udělá nějakou blbost. Steve si povzdechl. 

„Howarde? Počkej,” ihned šel muže zastavit a sklidil tak od své ženy nevěřícný pohled. Howard se zastavil a otočil se na kapitána. Nevěděl, co po něm mohl teď chtít. Chtěl se vrátit ke své rodině.

„Ano, Steve?”

„Napadlo mě… Teda mě a Brook,” začal nejistě Rogers a krátce se otočil na svou dceru. Ta na něj kývla ať pokračuje. Otočil se zase na Howarda, který čekal na jeho vyjádření. „Víme jak jste se poslední dobou ohledně těch jmén dohadovali a jedno nás napadlo.”

„Skutečně? A jaké? Rád si ho poslechnu,” Howard vypadal na to, že ho nápad skutečně zajímal. Ve skutečnosti už byl opravdu s tím vymýšlením jména zoufalý. Navíc Rogersovi věřil a doufal, že to jméno bude stát za to. Stevovi se orosilo čelo.

„Anthony. Anthony Edward Stark,“ řekl s mírným úsměvem. Byl nervózní z toho, jak to Howard vezme. Přeci jen mu Howard nekecal do toho, jak pojmenovat vlastní dceru a teď mu radil, jak pojmenovat budoucího Iron- ředitele Stark Induestries. I Brooklyn byla nervózní, zatímco její matka vůbec nechápala, proč se do toho ti dva míchali. Byla to snad věc rodičů a ne její rodiny. Přišla si naprosto mimo.