Forever together |Noen Eubanks| ✔

•19•

Dnešní skvělý den jsme s holkami začaly výbornou snídaní. Rozhodly jsme se, že náš třetí den strávíme nějakými těmi nákupy. Pro rodinu, případně kamarády.

Já měla vše naplánované. Pro bráchu chci sehnat podobnou mikinu, jakou mi dal on. Mamce chci ideálně sehnat nějakou voňavku a tátovi kravatu. V dnešní době kluci sbírají boty - můj táta sbírá kravaty.

Rozhodly jsme se, že si dnes dopoledne něco nakoupíme a odpoledne bychom se mohly jet někam podívat, ale hlavně musíme dnes stihnout tu večeři s kluky, na kterou jsme se těšily. Byla jsem pozvaná já, Sára a  a Ember, takže Emily a Wannesa si budou muset najít jinou zábavu.

Bavily se teď spíš jedna s druhou. Vypadá to, že o nás ztratily zájem. Možná je to spíše dobře, protože nám s Ember nebudou škodit. Podle mě to udělaly omylem a teď se za to stydí, proto jsou tak odtažité.

S sebou do města jsem si vzala raději všechny peníze. Jsem si jistá, že vše rozhodně neutratím, ale vždy je lepší víc, než míň.

V obchodech se nám podařilo sehnat vše, co jsme potřebovaly. Ember sehnala její mamce dokonalé boty a šaty. Myslím, že si Ember přeje tátu, ale nějakého hodného, ovšem její mamka nemá čas, tak jí alespoň takovým způsobem chce udělat šťastnější.

Sára její mamince koupila nádhernou vázu. Nejspíše jí každý den nosí nové květiny. Budu jen doufat, že se jí ta váza při cestě zpět nerozbije. Je mi její maminky líto. Já bych nedokázala to, co ona. Musí se každý den koukat na svoji nemocnou mamku, které už zbývá jen trošku času.

Emily a Eannesa se s námi ani nepodělily o to, co svým přátelům a kamarádům koupily. Celou dobu se totiž držely v pozadí a nic moc neříkaly. Měly tedy spoustu tašek, ale co v nich bylo, nám zůstávalo tajemstvím.

Také se nám nepodařilo stihnout plánovaný autobus, čehož jsme využily a šly na oběd do stejné restaurace jako včera. Daly jsme si jejich specialitu a musím uznat, že lepší jídlo jsem opravdu v životě nejedla.

Emily s Wannesou nás pozvaly, což nás překvapilo. Poděkovaly jsme a vážily si jejich pozvání, každopádně nám to všem připadalo dost podivné.

Na internetu jsme si našli takový kostel, do kterého jsme se rozhodly jít. Bylo to tam obrovské a hlavně nádherné. U nás v Třebíči mají jeden z nejkrásnějších kostelů, ale tohle byla opravdu nejnádhernější stavba, kterou jsem kdy viděla.

,,Páni," vydechla Ember, když jsme před tím kostelem stály. Opět jsme si udělaly fotky, párkrát jsme požádaly o společnou i nějaké kolemjdoucí. Fotky se povedly, tak jsme byly rády.

V kostele byl k našemu štěstí i pan farář, který nám o kostele pár věcí řekl a také nám kostel ukázal. Bylo to opravdu nepopsatelné. Nádherné varhany, nádherné drahé vybavení.

Byli jsme tady dlouho, takže jsme se rovnou vydaly na autobus, který jsme tentokrát stihly úplně přesně a tak jsme prostě s dobrou náladu vrátily na hotel.

Vyjely jsme výtahem nahoru a před naším pokojem byla obrovská krabice, ,,co to je?" podivila jsem se hned, jakmile jsem tu krabici před našimi dveřmi uviděla.

Bylo na ní velkým písmem napsáno moje jméno. Ember se na mě zkoumavě podívala a poté mě povzbudila, ať krabici otevřu. Vzala jsem roh krabice a pomalé ji otevřela.

Byl tam další papír, který byl přeložený. Opatrně jsem ho vzala a nahlas jej přečetla: ,,Vypadáš nádherně i bez šatů, ale moc se ti líbily, tak si je na tu večeři rovnou můžeš vzít," můj pohled okamžitě spadl ke krabici, ve které ležely ty nádherné vínově červené šaty, které se mi v tom obchodě tolik líbily a na nich položená kytice nádherných rudých růží.

,,Pane Bože," do očí se mi nahrnuly slzy. Rukama jsem si je setřela a vzala si do ruky kytici růží. Přivoněla jsem k nim a ta vůně dokonale lahodila mým čichovým buňkám.

Položila jsem je vedle krabice a vytáhla z ní ty šaty. Trefili se dokonce i do velikosti. Šaty i kytici jsem hezky položila zpět do velké krabice, kterou jsem následně vzala. Opět mi začaly téct slzy.

Ember mi otevřela dveře a já okamžitě běžela k posteli. Položila jsem si věci a hned znovu otevřela krabici.

,,Sáro, já vím, že je hloupé se tě na něco takového ptát, ale nebyla by si tak hodná a nepůjčila mi na chvíli tu vázu, pro tvoji mamku? Potřebovala bych někam dat ty růže," objasnila jsem to, ,,jasně," vázu mi podala přímo do rukou a já jí poděkovala.

Napustila jsem do ní vodu a následně do ní dala ty růže. Vytáhla jsem poté i šaty a zalezla do koupelny. Začala jsem se do nich oblékat a padly mi naprosto perfektně. Hezky jsem si načesala vlasy a ozdobila se nějakými hezkými šperky. Také jsem si udělala linky a nanesla na ústa rtěnku, kterým mi dokonale hodila k šatům.

Doufám, že se budu Noenovi líbit. Tohle pro mě ještě nikdo nikdy neudělal...