Forever together |Noen Eubanks| ✔

•33•

,,Vidíš a tohle je přesně ten důvod, proč jsem ti to nechtěl říkat," postěžoval si Tyler.

,,Seš můj brácha, mám tě opravdu ráda, ale tohle nemůžeš myslet vážně!" yvkřikla jsem a pomalu se zvedla, abych se mohla přesunout ke gauči. Na ten jsem si sedla a zavřela krabici od pizzy.

,,Ale myslím! Chodím s ní, záleží mi na ní..." umyl si hadru ve dřezu a začal umývat podlahu i v obýváku. Divím se, jak se o mně najednou stará... Nikdy se o mě tolik nezajímal...

,,Je tady asi dva týdny! Nevíš, co všechno mi udělala," rukama jsem si protřela obličej. Silně jsem vydechla, abych se nějak uklidnila.

,,Vím. Všechno mi řekla. Mayo, já jí věřím. Věř ty mě, že ona není špatná, jen zmanipulovaná svojí nevlastní matkou a už začíná chápat, že její normální mamka je ta správná volba," podíval se na mě. Já uhnula pohledem.

,,Jestli ta její nevlastní matka zjistí, že s ní jsi, tak tě zničí a Elis pro tebe nepohne ani prstem! Brácho, ty seš skvělej kluk a zasloužíš si někoho opravdu lepšího!" otočila jsem hlavu zpět k němu a daroval mu soucitný pohled.

,,Bude za mě bojovat a já ji mám rád a nikoho lepšího nepotřebuji," zakroutil hlavou. Neodpustila jsem si hluboký nádech, abych tady tento rozhovor vůbec zvládla. Hlavu vzhůru, Mayo.

,,Tylere-" chtěla jsem zase namítat, ale nenechal mě: ,,vím, že ji nemáš ráda, ale to mě nedonutí ji opustit, chápeš? Všechno mi řekla, jak ublížila tobě i Ember, ale já ji neodsoudil. Chci s ní být, poznal jsem ji a je skvělá. Dej jí šanci, Mayo," kroutila jsem hlavou.

,,Pokud chce druhou šanci, musí se chovat tak, abych jí ji dala," objasnila jsem situace. Mezitím zazvonil zvonek. Že by orávě zafungovalo pořekadlo: My o vlku a vlk za dveřmi?

Brácha nechal hadru na zemi a šel tam. To bych to nebyla já, kdybych se nezvedla a nešla za ním. Ani jsem na to pořekadlo neměla myslet.

,,Ahoj Tylere," řekla. A potom uviděla mě. Kamenným pohledem jsem ji sledovala a ona s vystrašeným koukala na Tye, ,,ahoj Mayo," řekla tiše.

,,Čau," odhodlala jsem se k rychlé a suché odpovědi. Lehce překvapeným výrazem se podívala na mě a následně na Tye, který ji raději pozval dál.

,,Já vím, že asi nejsi zrovna šťastná, že mě vidíš, ale potřebuji s tebou mluvit. Jde o Ember," bylo to, jakoby se mi zastavilo srdce, ale donutilo mě to s ní mluvit. A moje kamarádka byla jediný důvod.

,,Co je s Ember?" otočila jsem se na ni. Začala vysvětlovat: ,,Je mi jasný, že nemáš jediný pádný důvod, proč mi věřit, ale moje matka... teď myslím tu nevlastní... svrhla na moji opravdovou mamku do dluhů a tím ji připravila o dům. Musí ten dům opustit a nesmí si z něj vzít vůbec nic. Ten dům je teď přepsaný na moji matku... nevlastní," celá zadýchaná nervami jsem si sedla na pohovku.

,,Jak? Proč?" zeptala jsem se. Po těle mi naskočila husí kůže a zároveň jsem začala přemýšlet, jak jim pomoct. Je mi jich opravdu líto. To si nezaslouží.

,,Matka chce bydlet tady a ony se jim hodily-" přerušila jsem ji: ,,Proč si tomu nezabránila? Proč si jim nepomohla nějak? Brácha mě tady uklidňuje, jak jsi skvělá a necháš je v tom?" vykřikla jsem na ni.

,,Problém je v tom, že já je v tom nenechala. Zaplatila jsem jim byt," udiveně jsem se na ni koukala. Nevěřila jsem vlastním uším, že toto pro svoji rodinu udělala.

,,Ale je tady malinký problém," podívala jsem se bokem. Ani jsem se neptala jaký, jelikož ona mi to hned řekla: ,,ten byt je v New Yorku," po téhle informaci mi spadla brada, ale na druhou stranu je to asi jejich jediná šance.

,,Tak ty je přeci jen chceš od nás odříznout!" spustila jsem na ni. Ona se vyděšeně podívala: ,,Ne, to ne! Ale věř mi, že nejsem milioář, abych jen tak koupila byt. Tenhle mi dala mamka, když jsem byla mladší," to je teda pohádka.

,,Ty máš jen tak náhodou byt tam někde pryč, kterej jen tak z dobrýho srdce dáš tvé sestře a mamce, které nenávidíš... Myslíš, že ti tohle budu věřit?" skřížila jsem ruce na hrudníku.

,,Nemusíš mi vůbec nic věřit, ale ony dvě potřebují někde bydlet, než se tam budou moci odstěhovat. Jdu za tebou, protože někde do té doby musí být a ty jsi nejspíš jejich poslední naděje. Donesla bych jim sem i nějaké věci..." začínala jsem přemýšlet, jestli je začala mít opravdu ráda. Změnila se?

,,Pošli je k nám. Pomůžu jim a ty seženeš všechny věci, který budeš moct a rovnou ti říkám, že tvoji matku zničím," sykla jsem. Nebylo mi zrovna nejlíp, tak jsem se raději vsákla do pokoje, abych nemusela poslouchat jejich cukrování.

Možná proto mi Ember tak dlouhou dobu neodpovídala nebo je v tom ještě něco jiného? A proč mi sakra neodpovídá Noen? Už bychho chtěla vidět, potřebovala bych ho obejmout.