Forever together |Noen Eubanks| ✔

•34•

Bylo po pohřbu. Vůbec mi nebylo dobře. Každý nám přeje upřímnou soustrast, ale k čemu nám to je? Nijak nám to nepomůže... A hlavně to nepomůže našim rodičům... Hned jak skončilo všechno ostatní zařizování, jeli jsme v tichosti domů, jelikož k nám dneska mají přijít Ember s mamkou. Byly i na pohřbu, ale přes to množství lidí, co tam bylo, jsme je ani nepostřehli.

Připravili jsme jim ložnici. Stejně jsme už pomalu včera začali vyklízet. Domluvili jsme se, že je lepší to udělat teď, než abychom později otevírali staré rány, které by zase a opět bolely. Oblečení jsme začali balit do pytlů a dávat na charitu. Něco jsme si samozřejmě nechali, ale ve světě jsou lidi, ktří tyhle věci potřebují a i když jsem si jistá, že by naši nikdy nepřistoupili na to, abychom jejich drahé věci dali nějakým cizích chudým lidem, tak my s bráchem jsme na to přistoupili.

Ještě jsme se úplě nedomluvili, co budeme dělat s nábytkem, ale asi si ho tady necháme. Přemýšleli jsme i o částečním pronájmu tohohle domu, abychom ho dokázali splácet, protože ani jeden z nás odsud nechce.

,,Nabídli mi práci," spustil najednou Tyi. Poslední dny jsou pro mě samým překvapením. S úsměvem jsem se na něj podívala se slovy: ,,tak to je super,"

,,Je to dost velká firma a nejspíš bych musel na chvíli odjet,"

,,To nemůžeš myslet vážně! Noen mi neodpovídá, Ember s její mamkou by bez nás skončili pod mostem a brzy se odstěhují do New Yorku, přišla jsem o rodiče, ty chodíš s Elis a chceš ještě odjet někam do pryč, myslíš tohle vážně?" podívala jsem se na něj.

,,Bylo by to na dva dny a navíc by si byla s Ember a její mamkou," uklidňoval mě. Nebylo by to tak špatný. Dámskou jízdu jsem nikdy nezažila. Mamka raději šla za kamarádkami a ten pocit, že bychom mohly na nákupy, zpívat karaoke a být prostě... správný holky? Alespoň na chvíli. Myslím, že všechny tři to zlepšení nálady potřebujeme.

,,Tak fajn, ale budeš na sebe dávat sakra pozor!" on protočil oči a přikývl. Potom jsme dojeli domů. Byl pomalu čas k večeři, proto jsem se rozhodla, že než přijdou, tak něco uvařím.

Nenapadlo mě nic lepšího a rychlejšího, než míchaná vajíčka. Je to hned a je to dobrý, když se mi to teda zrovna povede. Na jídlo jsem po tom pohřbu neměla ani pomyšlení, ani chuť a vlastně pořádně ani sílu, ale nemůžu tady nechat o hladu všechny ostatní.

Jídlo jsem dala na tři talíře. Prostřela jsem a uklidila po sobě špinavé nádobí. Znervózňovalo mě, že už tady měly dávno jít, ale ještě pořád nepřišly. Začínala jsem z toho mít špatný pocit, ale když se po chvilce ozval zvonek, hned mi bylo líp.

,,No, to je-" když jsem pohlédla do dveří, okamžitě jsem se zasekla: ,,Jordane?!" vyhrkla jsem.

,,Mayo, odpust mi. Všechno, co jsem udělal, jak jsem se k tobě choval, promiň mi to všechno," klekl si přede mě. Chvilku jsem na něj pohlížela jako na blázna, ale potom jsem měla chuť mu zavřít dveře přímo před nosem. Jediné, co se mi líbilo, byla kytice bílých růží, které držel v rukou.

Když jsem v dáli zaregistrovala Ember a její mamku, hned mi bylo líp. Ty dveře budu moct zabouchnout a ať si tady klečí, jak jenom chce.

,,Nemám zájem a tvoji omluvu. Trápila jsem se kvůli tobě dost. Vypadni odsud," odsekla jsem. Než jsem se nadála, stoupl a políbil mě. Nebyla jsem v tu chvíli schopna reagovat, ale hned po tom, co jsem si uvědomila, co dělá, odstrčila jsem ho od sebe, vytrhla mu kytku z rukou a flákla ho jí přes obličej.

,,Už tohle nikdy nezkoušej! Má přítele, který mě jenom nezneužívá a mám tě plný zuby! Vypadni a už se tady nikdy neukazuj!" na konci se mi zlomil hlas. Začala jsem chraptět, ale co mi bylo po tom. Můj život už je tak moc zamotaný, že už se v něm pomalu ztrácím i já sama.

,,Ah-ho-j-j," pronesla tichým hlasem Ember. Nepozdravila jsem je a rovnou je pozvala dál. Neodpustila jsem si pár sprostých slov na Jordanovu osobu a pak jsem tak práskla dveřmi, že jsem se divila, že zůstaly celé.

,,Já se omlouvám, za to, co jste tady musely vidět. Máte tady večeři, ložnici vám ukáže brácha a Ember do ložnice trefí. Já se omluvám, ale já už toho dneska mám fakt dost, takže mě prosím omluvte," nečekala jsem na odpovědi a šla jsem do pokoje. Zas jsem nevečeřela. Chudák můj žaludek. Zas mi bude akorát blbě.

Nebudu lhát, ale počkala jsem si asi dvě hodinky, než všichni zalezli. Vytáhla jsem si ze svých zlatých zásob dva balícky orea a začala jsem se jimi cpát. Udělala jsem si pro zlepšení nálady i velké teplé aa hlavně sladké kakao s marshmallow, které mi vždy umí alespoň trošku zlepšit náladu.

Můj žaludek asi umře, ale teď se cítím dobře a to je pro mě to hlavní - mít alespoň chvíli klid.