In demon's body

11.kapitola-Everything goes wrong

"Bille!" Křikl chlapec do tmy. To jedno jediné slovo se odráželo od stromů, skal i zvířat a mířilo kamsi do neznáma. "Tak se ukaž, ty jeden odpornej trojúhelníku!"

"Klídek, prcku, jsem tu," zašklebil se žlutý démon, který se objevil přímo před Dipperem. Podle všeho měl zpět svou bývalou trojúhelníkovou podobu. "Přece sis nemyslel, že bych tě nechal čekat."

"Takže dorito je zpátky. Už jsem se bál, že zůstaneš člověkem navždy," vyjádřil chlapec své obavy a opřel se o nejbližší strom.

"Ale ale, tady má někdo špatnou náladu. To se hned spraví," Bill roztáhl rty do širokého úšklebku a luskl. Před Dipperem se objevila hlava, přesně ta, kterou od něj dostal i před lety.

"Opakuješ se," prohlásil hnědovlásek jakoby znuděně.

"Dobře, kluku, je vidět, že na mě máš vyšší požadavky a to se mi líbí. Tak řekni, proč jsi mě volal?"

"Chci vědět, jak se dostat do světa démonů," vyřkl Dipper své přání.

Bill se potěšeně zašklebil a vrhl po něm zvláštní pohled, z kterého jej zamrazilo v zádech. "Jak chceš. Je to celkem snadné. Musíš projít portálem. Vytvořit jej je nesmírně složité a komplikované. S tvými slabými schopnostmi to jistě nezvládneš, ale já ti portál velmi rád-"

"Takhle?" Otázal se Dipper nevinně a ukázal na zelený ovál levitující vedle něj.

Bylo vidět, že démonovi došla slova. "No, musím uznat, klobouk dolů, kluku. Je vidět, že už mě nepotřebuješ, takže pokud dovolíš," zasmál se Bill a rozplynul se.

"Tak jsme zůstali sami," zamumlal Dipper směrem k hlavě, která poskakovala kolem a překvapivě byla zticha.

"To už jsem tak zoufalý, že mluvím k hlavě?"

Jsi si jistý, že mluvíš k ní a ne třeba ke mně?

"Jo, jsem a sklapni," odbyl Dipper své démoní já a otočil se k portálu. "Tak fajn. Tohle zvládnu," pronesl nahlas, aby si odvahu. První krok byl nejtěžší. Následoval jej druhý, třetí a čtvrtý. Pak zmizel v oválu.

Objevil se přesně tam, kde si přál. Před modře svítícím domem. Lusknutím prstů a větší dávkou soustředění se mu podařilo bránu zavřít.

Jde nám to.

"Říkám ti ať sklapneš."

"Prosím?!" Otočil se na něj jakýsi náhodný kolemjdoucí.

"Ehm, pardon, to nebylo na vás," omluvil se Dipper a cítil, jak mu studem rudnou tváře.

"Dippere? Jsi to ty? Nevěděl jsem, že sem chodíš častěji," cizincův obličej se rozjasnil a Dipper tak mohl snadno poznat, komu náleží.

"Uno?" usmál se chlapec a oddechl si. Trapas zažehnán.

"Ano, já a nikdo jiný. Ani nevíš, jak rád tě zase vidím. Jsi přesně ten, koho potřebujeme," šťouchl do něj bývalý deník loktem a úsměv mu poklesl.

"Potřebujete? Co se stalo?" Zeptal se Dipper zmateně a poupravil si kšiltovku.

"Nic vážného. Prostě pojď za mnou," zakřenil se Uno a vykročil směrem k husté mlze, která se zničeno nic objevila všude kolem. Dipperovi se zdálo, že proniká i do jeho myšlenek a snaží se ho zmást. V mysli viděl nejroztodivnější obrazce a tvary, které nedávaly žádný smysl.

Zatřásl hlavou, jakoby mu to pomohlo vytřást je ven a vyrazil za Unem.

"Co je to?" Položil mu další otázku, jen co ho dohonil a máchl rukou, poukazujíc na bílo kolem.