In demon's body

9.kapitola-Nerds go!

Usedl na židli a vložil si hlavu do dlaní. Dipper je pryč a nedá se s tím nic dělat.

Vážně, ty hlupáku?

Ano, nedá. A co taky? Žádný vzorec na toto není.

Na všechno nejde použít vzorec...

A co mám udělat?! Vždyť nic jiného neumím!

Co třeba říct své rodině, co si zjistil?

Ne, to nemohu, musím je chránit!

Vážně je tímhle chráníš? Tím, že jim řekneš, že už ho neuvidí?

Aspoň se ho nevydají hledat.

Jasně, zůstanou doma a pustí si televizi. Tak jsi idiot?

Ne, to oni budou, pokud se ho vydají hledat.

Kdyby se stratil Stan, zůstal by jsi doma a nechal to být?

J-já...To je úplně něco jiného! Neodváděj od tématu!

Ne, to ty neodváděj od tématu! Je to úplně to stejné, jen si to nechceš přiznat!

Jo, máš pravdu. Jsi spokojenej?!

Ne.

Tak co mám podle tebe udělat?

Říct jim to.

Nikdy.

V tom případě se rozluč se svou rodinou.

Grrrr! Já nevím! Já nevím! Jsem bezradný!

Udělej to, co umíš.

Říkal jsem, že vzorec na to neexistuje.

Tak ho vymysli. Máš přece asi trilión doktorátů.

Tak hel-... To by ale mohlo jít! Kdyby se zkonbinovala magická přitažlivost a...jasně, stačilo by mi pár kontrolních výpočtů a chvíle pozorování a-

Vidíš, že to jde. Teď jim to ještě prozraď a budeš se moct poplácat po rameni.

To ne. Nenechám je vběhnout do náruče smrti. Něco vymyslím.

Jen aby...

Pak Forda jeho vědomí konečně nechalo na pokoji. Postarší muž se opatrně zvedl a uložil nekonečně-strannou kostku zpět do krabice, symbolem trojúhelníkového démona směrem nahoru.

♡

"Cože?!"

"Slyšel jsi dobře," zazubil se Bill a přehodil si nohu přes nohu.

"Vždyť...vždyť....vždyť jsi je spálil!"

"Ne všechno je vždy ohněm zničeno," poučil ho démon poeticky a zatočil s malým deštníkem.

"Takže deníky stále existují?" Zeptal se Dipper a v jeho hlasu se i přes počáteční překvapení dala zaslechnout radost a úžas.

"Přesně tak," přitakal Bill.

"A dají se stále číst? Mohl bych je zrekonstruovat? Přepsat? Ford bude nadšený až-"

"Uklidni se trochu, kluku, začínáš trochu moc hysterčit," probodl ho démon nabubřelým pohledem, který ale ve vteřině vystřídal úsměv. "Líbí se mi tvoje nadšení, které možná trochu povadne, když ti řeknu, že se číst nedají."

"Ale k čemu nám potom jsou?" Namítl překvapeně hnědovlásek a poškrábal se ve vlasech.

"Víš, došlo mi, že Šesťák dal do těch deníků mnohem víc, než jsem si myslel. Byly součástí jeho samého, části jeho duše. A jak jistě víš, duši jen tak spálit nemůžeš."