Mabel a Dipper se po několika letech vrací do...
Ale co vám tady budu vyprávět, vždyť každý z vás četl takových knih tucet, možná mnohem víc. Dvojčata přijedou do Městečka záhad, kde zažívají taková dobrodružství, o jakých se nikomu ani nesnilo.
Al...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
"Cože? To si ze mě děláš srandu, že jo? Že jo?" Dipper pochodoval dokolečka, jak mu to jen kruh, do kterého byl uzavřený, dovolil a z hlavy se mu skoro kouřilo, jak usilovně přemýšlel.
Dívka stála před ním a kroutila hlavou. "To asi nedělám, ne? Hele, jsou dvě hodiny, času je prozatím dost. Řekni, co potřebuješ a koho potřebuješ, a já to udělám, jasný?"
Dipper přikývl a pak si povzdechl. "Co mám s tebou dělat. Potřebuju borovici. A tyhle lidi, pravděpodobně. Pokud jsi na něco přišla sama, vezmi je taky." Podal jí papír se seznamem, který jakmile prošel hranicemi kruhu, stal se hmatatelným.
Mabel ho od něj přijala a přitiskla si ho na srdce. "Kde je ta jeskyně?" Položila další otázku, zatímco začala onen kus papíru skládat do tvaru lodičky. Docela jí ti uklidnilo.
Dipper vyhloubil patou do země důlek."V lese je Billova socha. Stiskni její ruku."
Mabel se ošila. "Tys vážně chytil Billovu sochu za ruku? Zase? Copak z toho nebylo už dost problémů?"
"Jo, já vím. Ale co jinýho jsem měl dělat?" Opáčil a pak se smutně usmál. "Budu muset jít. Uvidíme se ve čtyři hodiny v Billově jeskyni." A s těmito slovy zmizel.
Mabel ještě chvíli zůstala stát na místě, jako by čekala, zda se tam znovu neobjeví a něco nedodá. Kruh však zůstal prázdný. Nakonec si vynadala. Nesmí přece plýtvat časem, musí si pospíšit. Vytáhla z kabelky, která vypadala jako kočka, až na to že byla růžová a polepená třpytícími se samolepkami, telefon a vyťukala číslo. "Wendy? Jo, to jsem já. Potřebuju pomoc. Sehnala bys mi tyhle lidi...?" Vyjmenovala pár jmen. "Doveď je k Chýši. Díky." Típla hovor a pak zavolala znovu. "Čau. Soosi. Mohl bys pro mě něco udělat? Jo, Melody můžeš vzít s sebou."
♡
Dipper hodil do batohu poslední předmět a zavazadlo zavřel. Povzdechl si a podíval se na hodinky. Byly čtyři hodiny, čas vyrazit. Sešel po schodech do obývacího pokoje a luskl, aby si ho obě dívky, které už byly řádně nachystané a které právě prováděly menší výměnu názorů, všimly a dávaly pozor. "Jste připravené?" Položil démon první otázku. Mezitím se mu povedlo ze schodů sejít a připojit se do jejich kroužku. Tecy vypadala, jako by se měla každou chvilku rozvzlykat, naopak Kyla měla nasazenou svou pověstnou masku klidu. Obě bez jediného slova přikývly.
Kyla mlčela, ale Tecy to nedalo. "To nás teď vážně navždy opustíš?" Trochu vyčítavě na něj pohlédla, ale pak zavrtěla hlavou. "Promiň, já jen - chovám se jako malá. Už mlčím."
Její slova vrazily Dipperovi kudlu do zad. "Já-." Odmlčel se. Před očima se mu objevila Mabelina tvář. Pak Soosova, Wendina, Pacifičina, ale také Tecyina a Kylina. "Je to složitý." Povzdechl si.
"My víme a chápeme to," podpořila ho Kyla, sáhla do kapsy a vytáhla malou ošoupanou knížečku. Podala jí Dipperovi. "Na. To je pro tebe. Abys nezapomněl."
