Mabel a Dipper se po několika letech vrací do...
Ale co vám tady budu vyprávět, vždyť každý z vás četl takových knih tucet, možná mnohem víc. Dvojčata přijedou do Městečka záhad, kde zažívají taková dobrodružství, o jakých se nikomu ani nesnilo.
Al...
Druhý den vstal Dipper velmi brzy. Vzal si ze stolu blok, tužku a baterku a rychle je hodil do batohu.
Potichu prošel ztichlou Chýší až ven. Leckdo by si mohl myslet, že teď zamíří do lesa a bude si dělat poznámky a hledat divoženky. Je pravda, že přesně to měl Dipper v plánu, ale ne dnes. Dnes šel do města, aby tam nakoupil zásoby pro Mabel. Chtěl to mít co nejdříve z krku. Jeho sestra se totiž bůhvíproč rozhodla uspořádat párty už dnes večer a Dipperovi, který nebyl zrovna velký oslavový fanoušek, bylo jasné, že se nevyspí.
Jak tak procházel město, s úsměvem zjistil, že se tady vůbec nic nezměnilo. Všechno bylo tak, jak má být.
Vešel do obchodu, vytáhl si z kapsy seznam, který mu Mabel sepsala a začal nakládat zboží do košíku. K tomu všemu přibral ještě několik věcí na snídani. Pak došel k pokladně, zaplatil, naložil nákup do batohu a vyšel ven.
"Čau, Dippere," pozdravil ho někdo a vzápětí ho omotaly dvě silné paže a do obličeje mu napadaly něčí zrzavé vlasy.
"Wendy!" Vyjekl chlapec a obětí jí oplatil. Byl teď ve stejné výšce jako ona, takže to nebo tak těžké.
"Páni, pořádně ses vytáhl," okomentovala jeho vzhled zrzka a šťouchla ho loktem do břicha. "Jinak ale vypadáš úplně stejně. Dokonce sis pořídil i novou kšiltovku," zasmála se.
I Dipper se usmál a pořádně si jí prohlédl. Vypadala stejně, ale přesto jinak. Její rudé vlasy zářily ve světle vycházejícího slunce. Byly teď o něco kratší, než když tu byl naposled, stále však svou barvou přitahovaly jeho pozornost. Na sobě měla jako obvykle svou zelenou blůzku, šedé kalhoty a zablácené holiny. Prostě stará dobrá Wendy.
"Proč jste neřekli, že přijedete? Přišli bychom vás všichni přivítat," ptala se jej dívka na cestě zpět do Chýše.
Dipper pokrčil rameny. "Mabel z toho chtěla udělat překvápko. Nechtěl jsem jí kazit radost."
"Wow, Dippere, tak to bych od tebe vážně nečekala," usmála se Wendy a poupravila si na hlavě čepici. "Víš, když jste tehdy odjeli, celý to tady umřelo. Spousta lidí odjela pryč, jako třeba vaší strejdové a tak."
"To mě mrzí. Chtěli jsme přijet ty další prázdniny, ale rodiče řekli, že jsme moc malí, abysme se o sebe starali sami bez strýčků," vysvětloval Dipper, který měl pocit, že by měl jejich absenci nějak omluvit.
"V pohodě, kámo. Hlavně, že už jste tady," pousmála se Wendy. Pak se les rozplynul a oni stanuli před Tajemnou chýší.
"Ještě pořád tu pracuješ?" Zeptal se chlapec odhodlaný změnit téma.
"Občas sem skočím na výpomoc," odpověděla zrzka a vešla dovnitř, Dipper hned za ní.
"Wendy!" Mabel, která v kuchyni právě dělala Mabelačinky, jak nazvala své palačinky, stála v mžiku u nich a tiskla svou kamarádku v medvědím obětí.
"Taky tě ráda vidím," zasmála se zrzka a z obětí se vyprostila. "Ale bohužel už budu muset. Hlavně mi nezapomeňte říct, kdy bude párty. Pořádně to tady rozpálíme!"
Létavice jí naposledy zamávala a vrátila se ke svým palačinkám.
Dipper odložil svůj batoh s nákupem na stůl a došel k ní. "Voní to slibně," řekl s širokým úsměvem a jemně svou sestru ze zadu objal. Ta to nečekala a vylila na pánev celý olej. Přestože nebyla láhev plná, podařilo se jí zaolejovat celý sporák. "Sakra," ulevila si a silně Dippera odstrčila. "Podívej co si způsobil. Za to dostaneš o dvě palačinky míň," pohrozila mu a převzala od Soose utěrky. "Teď bude někdo muset skočit do obchodu pro další olej," hudrovala.
Chlapec s baseballovou čepicí se radši dal na ústup. Ve svém pokoji jen rychle popadl pár nezbytných věcí a zdrhl.
V lese bylo krásně. Slunce prosvítalo mezi větvemi jen zřídka a stíny plazící se po kmenech tomuto místu dodávaly eleganci.
Dipper přemýšlel nad tím, zda by se daly Fordovi deníky nějakým způsobem zrekonstruovat. Moc rád by se ho na to zeptal, ale tam, kde se právě teď nacházel, nebyl žádný signál.
Zadumaný v myšlenkách došel až na malou mýtinu. Když se jeho oči vzpamatovaly z oslnění, všiml si, že tady ještě nebyl. Rostly tu nádherně podivné rostliny. Některé vypadaly jako sedmikrásky, ale ve skutečnosti tě kously do nosu, jen co sis k nim přičichl. Další měnila svou podobu podle toho, co máš rád. V Dipperově případě vypadala jako malá figurka Mabel.
To je zvláštní, pomyslel si, když se mu na čepici usadila veverko-datlice. Tolik podivna na jedné jediné louce. Třeba právě tady najde odpovědi na to, kde se všechny ty podivnosti v Městečku berou.
Postavil se a pozorně se rozhlédl kolem. Byly tu dva malé smrky s nosy, tři modré muchomůrky, spousta kytek, kámen ve tvaru Billa, hnízdo žížalích kolibříků....
Zarazil se a vytřeštil oči. No jasně, ten kámen! Jaktože si ho nevšiml hned?
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Pomalu a opatrně se k němu rozešel. Bůhví co to může být zač. Když k němu došel, klekl si a začal z něj strhávat lišejník, který jej za všechen ten čas pokryl. Pod nánosem prachu a mechu, ale stále vypadal jako nový. Žádné škrábance, ani díry po dešti. A ta napřažená ruka?
Už už se chystal se jí dotknout, když mu zapípaly hodinky. Byl čas vrátit se domů a pomoct Mabel s přípravami. Připadalo mu, že se svých ramen shodil tíhu nebes.
Otočil se na patě a rozběhl se pryč. Ani jednou se neohlédl.
A to možná měl, protože by si mohl všimnout toho, jak na něj ta socha zamrkala.
Tak co? Jak se vám zatím tahle knížka líbí?😅 Mám pro vás jednu otázku. Jaká je vaše nejoblíbenější postava v Gravity Falls? Moje Bill.😂 Můj malej roztomilej trojúhelníkovej milášek.❤ XD
