In demon's body

14. kapitola - The vampires

"...A tohle je nožovrhač, ten vrhá nože. A tady máme dávkovač česneku, ten se při boji proti upírům docela hodí. A nezapomeňme na Kalfurskou dýku, která je nejostřejší v tomhle duchovním světě. A..."

Dipper unaveně zazíval a otráveně se zadíval na hromadu krámů ležících před ním, která jakoby neměla konce. Uno na ni přihazoval stále další a další zbytečnosti, až Dipperovi připadalo, že si s sebou bude brát snad celé hokynářství.

"Tak, to je bohužel vše, co mám. Vím, že toho není mnoho, ale myslím, že každá věc je dobrá. Teď to naskládáme do batohu," zavelel muž a sám začal. Dipper si povzdychl a začal mu pomáhat. Jak předpokládal, vše se do jeho batožiny nevešlo, Uno se ovšem nehodlal jen tak vzdát. Nakonec byl Dipper ověšený, jak vánoční stromeček.

"Výborně, troufám si říct, že jsi připraven," poplácal ho Uno po rameni, které bylo zahaleno jakýmsi chráničem a popostrčil ho ke dveřím. To Dipper vzal jako jasnou výzvu k odchodu. "Díky za všechno, Uno. Hmmm, pokusím se to všechno využít." Vyšel na chodník a naposledy deníku zamával. Jen co se za ním zavřely dveře, všechno, co měl právě na sobě, ze sebe shodil.

Takhle by to nešlo.

To teda ne, no. Musíme to vytřídit. Vem si tak jednu dvě věci, víc ne. Potřebuješ být rychlej a mrštnej.

To máš asi pravdu, přiznal hnědovlásek a začal vyhazovat věci, které nepotřeboval. Nakonec mu na dně batohu zbyly jenom tři - Kalfurská dýka, látka, která byla schopná zabránit přeměně v upíra, pokud se podala do minuty od pokousání a flaška svěcené vody. Ostatní věci se rozhodl nechat před Unovým domem.

Vytáhl z kapsy pečlivě srolovaný pergamen a rozevřel ho. "Mapo, ukaž mi cestu k Hotelu Duší," odříkal stanovená slova. Plánek uposlechl a po chvilce, kterou Dipperovi odpočítávalo jeho bušící srdce, se na ni objevily stopy vedoucí na ono tajuplné a děsivé místo.

S mapou před obličejem a dýkou za pasem se opatrně rozešel směrem, který mu byl ukázán. Šel pomalu, nohy se mu pletly a jeho podrážky dřely o dlažbu. Připadal si dočista sám. Neměl nikoho, kdo by mu mohl pomoc.

To přece není pravda Dippere. Jsem tu já, usmál se na něj Lucas, jehož obličej byl teď mnohem zřetelnější. Vlastně vypadal skoro jako on sám, až na barvu vlasů a kšiltovku, kterou nosil po raubířsku dozadu.

Já vím. Ale ty nejsi skutečný, odbyl ho Dipper a přidal do kroku. Šel opravdu až moc pomalu.

Ale mohl bych být, nadhodil Lucas a podivně se usmál. Měl rovnátka. K čemu má jeho duchovní já rovnátka?

Ale nejsi, zamračil se chlapec a zastavil se, protože se na mapě objevila slova: "Dorazili jste do cíle". Dipper naprázdno polkl a otřel si čelo, neboť mu na něm vyrazil ledový pot.

Sroloval mapu, schoval jí do batohu a opatrně se rozešel blíž k budově. Byla stará, okna zatlučená a omítka opadaná. Dipper se rozhlédl kolem. Bude muset zjistit, jak se dostat dovnitř.

"To bych bejt tebou nedělala. Je to tam vo kejhák, mladej," ozvalo se najednou za ním a ze stínů se vynořila jakási žena. Byla vysoké hubené postavy, s dlouhými černými vlasy a tmavýma očima. Ve skutečnosti na ni bylo tmavé úplně vše: oční stíny, rtěnka, kožená motorkářská bunda, kalhoty a boty na vysokém podpatku.

"K-kdo jsi?" Vybreptal Dipper zděšeně a sáhl po dýce.

"Klídek, jsem Kyla," představila se neznámá, zatímco v ústech převažovala žvýkačku. "Jinak, moc pěkná, ta tvoje zbraň. Kalfurská dýka, že?"