In demon's body

28.kapitola - The end is close

Dipper se otočil zpátky na Kylu s nečitelným výrazem ve tváři. Pravda byla, že si to ten padouch, ten zlořád, bastard, hanebník, poberta nebo jakými všemi hanebnými jmény ho jen lze počastovat, zasloužil. Nebýt jeho, možná by Kylu neunesli otrokáři a ona by utekla. Mnoho lidí by si teď žilo svůj spokojený život, místo toho aby do úmoru pracovali v dolech a navíc si nic nepamatovali. Ale stejně, nebyl na něj Dipper až příliš tvrdý? Vztek a pocit zadostiučinění mu na chvilku zatemnily myšlení a než se nadál, bylo už příliš pozdě. Chlapec si smutně povzdychl. Až moc dobře věděl, že nikomu se nepřisluší rozhodovat o životě někoho jiného. Ale co naplat? Své rozhodnutí už zpátky nevezme, minulost už nevrátí. Zahnal temné myšlenky do kouta a vyšel před jeskyni. Jasné světlo jej zprvu oslepilo. Až když si na něj jeho oči uvykly, mohl se začít radovat. Pod horou se nacházela spousta lidí. Všichni lehce zmatení zdravili své sousedy a ptali se, co že je dnes za den. Pak začali mizet. Dipper s údivem sledoval, jak se postupně rozplývají ve vzduchu.

"Vrací se do své doby," odpověděl George, který se náhle zjevil vedle něj, na jeho nevyřčenou otázku. "A tak je to také správně."

Dipper přikývl. "Co jste vlastně zač, pane Sovo?"

"Kříženec," odpověděl muž přímo s pohledem upřeným do dálky. "Má matka byla démonka, dost silná démonka, abych pravdu řekl. Ale můj otec byl duše deníku. Nevím, kolik ti toho o tomto světě řekli, ale duše nemůžou mít děti. Prostě se to nesmí. Jenže pak jsem se objevil já. Byl jsem okolnostmi donucen žít na samotných hranicích obou společností. Až jsem se ukryl sem. Rozhodl jsem se pomahat třetí rase, lidem."

"A to se vám vymstilo." Dipper s údivem hvízdl. "A vám to vůbec nevadí. Nechápu, jak můžete být tak klidný a páchat jen samé dobré skutky. Taky bych to chtěl umět."

George se rozesmál. "To přece vůbec není pravda, chlapče. Jsem prostě jen starý a kdecos jsem za svůj dlouhý život pochytil. A taky umím naslouchat. Občas stačí mít jen někoho, komu se lidé můžou svěřit a hned je jim lépe."

"Můžeme teď položit naší otázku?" Kyla stála vedle nich, opět ve svém obvyklém oděvu. "Máte to tady sice hezký, ale opravdu si oddechnu, až budu zase zpátky v Kryssu."

Dipper souhlasně zamručel. Už aby byl doma. Tohle dobrodružství bylo sice opravdu zajímavé a dost originální, ale vážně se mu uleví, až se zase svalí do postele ve svém pokoji, bude se bavit s Mabel, pojídat brambůrky a luštit záhady.

"Ale samozřejmě. Nejradši bych pro vás udělal mnohem více, než jen toto, ale pravidla jsou pravidla. Tak se ptejte." Pobídl je muž a podíval se na Dippera, který se na okamžik zarazil. Uvědomil si, že mu na srdci leží dvě otázky: Musí přece zjistit, kde roste ta Billova květina, která mu pomůže dostat se domů a taky potřebuje vědět, jak zachránit Deník číslo tři. Nerozhodoval se ani moc dlouho, skoro okamžitě vypálil: "Chci vědět, jak vyléčit Tecy."

George se pousmál. "To je jednoduché. Tvoje kamarádka byla velmi vyčerpaná. Musela nabrat sílu, což se za tu dobu, cos byl pryč, podařilo. Hlavně jí pomohl ten čaj od jejího bratra," loupl pohledem po Kyle.

Ta si to nenechala líbit. "Jak jsem asi měla vědět, že čaj od nějaké bylinkářky bude fungovat? Navíc byl Uno dost nepříčetný."

"Uspávat si je zrovna nemusela."

"Nehádejte se. Důležité je, že Tecy je v pořádku a já se ptal zbytečně. Jsi na řadě, Kylo." Přerušil je Dipper. Upřímně ho zajímalo, na co se černovláska zeptá.

Kyla se na něho zašklebila. "Moje otázka zní: Kde roste květina, kterou se nakreslí zvěrokruh na podlahu jeskyně, aby byl z Dippera zase člověk?"