In demon's body

7. kapitola-Where is Dipper?

"Co budeme dělat?"

"My?"

"Zapomněl jsi snad na naši dohodu?'

"Upřímně, ano, zapomněl. Co že sis to všechno přál?"

"Seš děsnej. Chci být zpátky člověk, říkám ti to asi po čtyřicátý!"

"Jasně, jasně, klídek, mladej."

"Já jsem naprosto v klidu, narozdíl od tebe."

"To vidím."

Dipper nad svým současným spojencem zakroutil hlavou a pokračoval v letu. Bill ho po chvíli dohnal se samolibým výrazem na tváři, který se chlapcovi vůbec nelíbil.

"Kam se vlastně tak řítíme?" Zeptal se démon a zvědavě na něj pohlédl.

"Domů," odpověděl prostě a ještě přidal.

"Domů? Myslíš tím svůj pravý domov v Kalifornii nebo Tajemnou chýši?" Ptal se Bill, který zřejmě požadoval trochu podrobnější informace.

"Do Chýše," upřesnil Dipper zahleděný kamsi před sebe.

"A bereš v potaz, že Chýše je proti všem podivnostem chráněna?"

"Jo."

"No...jak myslíš, kluku. Věřím, že tam můj doprovod nepotřebuješ. Uvidíme se později," rozloučil se Bill s úšklebkem a rozplynul se ve větru.

Dipper si oddechl a posadil se na nejbližší větev. Popravdě k Chýši vůbec nemířil. Byl rád, že mu teď Bill nemůže číst myšlenky, jinak by to určitě zjistil.

Jeho plán byl velmi jednoduchý. Počká, až bude noc a pak někoho ze svých přátel přespávajících mimo Chýši navštíví ve snu a vše mu vysvětlí. Snadné jako facka.

Jenže do večera zbývala ještě spousta času a on se teď musel rozhodnout, jak s ním naloží.

Právě se chystal prohlédnout si les ze shora, když uslyšel nějaké hlasy. Sletěl trochu níž a ukryl se za blízký strom. Po trávou zarostlé pěšince k němu kráčely dvě postavy. Neuvědomil si, že jej nemůžou vidět a trochu se za ním přikrčil.

"A ten tvůj kluk, je fajn?" Ptal se ten první, dívčí hlas.

"Tak zaprvé, Dipper není můj kluk a zadruhé, jo, je docela milý," ohradil se druhý hlas, který chlapec poznal i po všechny těch letech. Pacifika.

"Už se těším, až ho poznám. Je zajímavý, že jsi se o něm za ta léta ani jednou nezmínila," zasmála se ta první a Dippera píchlo u srdce.

"Tak hele, určitě jsem se o něm už někdy zmínila, to jen ty mě úplně ignoruješ. A teď ho určitě nepoznáš, když se...ztratil,"  opáčila Pacifika sklesle.

"On se najde, neboj se. Určitě se jenom někam zaběhl," utěšovala jí ta první, zřejmě její sestra.

"Dipper není nějaká ovce, aby se mohl někam zaběhnout," zamračila se na ni Pac a přidala do kroku.

Chlapec, kterému konečně došlo, že ho nemůžou vidět, vylezl ze svého úkrytu a letěl za nimi.

"Je to ještě daleko?" Rozhodla se první dívka změnit téma.

"Ale vůbec ne, už jsme tady," ukázala Pacifika na srub. "Tak pojď, ať nepřijdeme pozdě." Pak obě zmizely za dveřmi.

Dipper si povzdychl a oči se mu zvláštně zaleskly. Přece nebudu brečet, je mi sedmnáct, řekl si a otřel si oči. Je naprosto sám, odříznutý od všech svých přátel, kteří ho budou marně hledat.