Hackerka 007

Kapitola 1

„No tak dělej!" Povzbuzuje mě moje nejlepší kámoška. Nemůžu uvěřit, že to vážně dělám. Ruce se mi potí z toho, jak jsem vynervovaná, ale i přesto se moje prsty míhají po klávesnici, zadávajíc nerůznější kódy. Zrovna se pokouším hacknout do systému naší školy, abych našla odpovědi na testy. Sice už jsem udělala i horší věci, ale nikdy nevíte, co se může pokazit. Zadám poslední potřebný kód a modlím se, ať to funguje. Nedočkavě si posunu brýle blíže ke kořenu nosu a zírám na malé okénko s nápisem „Loading". Začnu nervózně klapat nehty o stůl, dokud mě Stephanie neplácne přes ruku, abych toho nechala.

„Neboj, to vyjde." Uklidňuje mě. Když se na obrazovce rozsvítí zelené okénko „Access Granted", srdce se mi rozbuší ještě víc. Steph vedle mě vypískne a vyskočí ze židle tak rychle, až ji povalí. Protočím nad tím oči, ale poznámky si nechám pro sebe.

„Tys to dokázala Abby!" Plácne mě do ramene. Jen kývnu stále s očima přilepenýma na obrazovce. Neříkej hop, dokud nepřeskočíš, pomyslím si. Ještě se toho může hodně pokazit. Po dlouhém hledání v nejrůznějších souborech, složku s testy konečně najdu.

Vítězoslavně zmáčknu tlačítko stahovat a už se mi to všechno hezky stahuje na můj zabezpečený hard disk. Jakmile se všechno potřebné uloží na disk, smažu po sobě všechny stopy a usměju se na Steph.

„Myslím, že odteď se moje šance na zvládnutí tohohle roku velice zvýší." Zazubím se.

„Myslíš naše." Opraví mě s pozvednutým obočím.

„Samozřejmě." Přikývnu. Otočím se zpátky k notebooku a otevřu už uloženou složku s odpověďmi testů. Rozesměju se, když jednotlivé složky různých předmětů nemají ani heslo. Naše škola se teda moc nepřipravila na lidi, jako jsem já. A kdo vlastně jsem? Řekla bych, že úplně normální holka nejsem, jak se na první pohled může zdát. Přece jenom většina holek stěží ví, jak si stahovat filmy, které ještě ani nevyšly v kině nebo si třeba hacknout wifinu sousedů, když vám tu vaší rodiče vypnuli, abyste šli už spát.

Jmenuju se Abby Reed a bydlím v malém městě jménem Johnstown v Pensylvánii. Dobře, není to až tak malé město. Bydlím stále s rodiči v jednopatrovém domě s malou zahradou. Nepotřebujeme moc velký dům, protože jsem jedináček a mně to upřímně vůbec nevadí. Je mi už skoro 18, ale vůbec se na to necítím. Studuji posledním rokem na střední a už jsem se rozhodla, co chci studovat dál. Prostě chci jít na nějakou vysokou, kde mě naučí ještě víc věcí s počítačem, pokud to ještě jde.

Místo toho, abychom se se Stephanie mordovaly učením, tak se jen nahrotíme odpovědi na zítřejší test z matiky. Tímhle stylem zvládnu školní rok levou zadní!

S naprosto klidnou myslí vejdu další den do třídy. Vyměním si jeden vědoucí pohled se Steph, než nám profesor rozdá testy. Samozřejmě, že je to tentýž test, jako jsem našla já.

Uběhl další školní týden a nastal konečně víkend. Nemůžu se dočkat, až se zahrabu pod peřinu a zkouknu nejnovější filmy. Ale už když se blížím k domu, cítím, že je něco špatně. Před garáží, kde normálně stojí mamčino a taťkovo auto, stojí ještě k tomu všemu velký černý džíp. A já nevím o nikom z našich příbuzných nebo rodinných přátel, kdo by vlastnil takovéhle auto. Zamrazí mě v zádech (a rozhodně to není tím, že je venku sychravo, jelikož se blíží podzim), když si všimnu, že na postranních dveřích řidiče je nálepka FBI. S hrůzou si uvědomím závažnost téhle situace a najednou se mi domů už vůbec nechce. Než se ale stihnu otočit a utéct někam hodně daleko, vchodové dveře se otevřou a v nich se objeví táta. Do háje.

Takže nová povídka lidi! Doufám, že se vám bude líbit, je to zatím začátek, ale pak se to rozjede:) Co si o tom zatím myslíte? O Abby? O tom, co u nich doma dělá FBI?:) Voty a komenty potěší!:)