Hackerka 007

Kapitola 12

Zareaguju rychle, přece ho nenechám ocucávat můj obličej. Odstrčím ho a otřu si ústa hřbetem ruky.

„Tony, co to sakra děláš?“ Vyjeknu, jakmile se vzpamatuju z předešlého šoku. Tony zrudne ještě víc, pokud to je možný.

„Já-já…já myslel, že…“ Snaží se něco vykoktat. Vypadá tak nervózně, že se nad ním slituju a ušetřím ho vysvětlování.

„Víš co? Radši to nechci vědět. Promiň, Tony, ale už jsem zadaná, chtěli jsme ti to říct s Jakem později, ale to už je teď asi jedno.“ Povzdechnu si. Tonyho modré oči ztmavnou a naberou děsivý odstín.

„S J-a-k-e-m?“ Jeho jméno vyhláskuje a plive to ze sebe jako jed. Každou hlásku řekne s ještě větším důrazem, až se mi zdá, že na konci skoro křičí. Ještě že je Jakeovo jméno tak krátký.

„Tony, uklidni se.“ Zvednu ruce a chci mu chlácholivě stisknout ramena, ale on moje ruce prudce odstrčí. Začínám litovat, že jsem mu to vůbec řekla.

„Teď na mě nešahej.“ Procedí skrz zaťaté zuby. Už nevypadá vůbec ztrapněně nebo nervózně, je spíše naštvaný, hodně naštvaný. S dupáním proběhne kolem mě. Jediné, co po něm stihnu křiknout, je: „Co chceš dělat?!“ Pustím se za ním, protože se bojím, co by mohl provést. Bohužel se mi ho už nepodaří najít.

Nakonec odejdu do svého pokoje, kde se svalím na postel. Dneska toho na mě bylo až moc.

…

Jelikož je neděle, nespěchám na snídani a ani se neobtěžuju nijak upravit. Se zombie výrazem si sednu k našemu obvyklému stolu a čekám na Zacka s Lizzie. Zatím se vrtám vidličkou v ovesné kaši, kterou jsem dostala. Fakt mňamka.

Řinčení talířů mě probere z transu. Zvednu hlavu a setkám se tak s 2 páry očí, které na mě dost zle hledí.

„Co je?“ Zeptám se, jakmile si oba dva sednou.

„Ty ses vyspala se Swartzem?“ Prskne na mě Liz. Kaše najednou chutná hořce a tak se zakuckám. Lizzie ani Zackovi moje dušení nedělá starosti, jen na mě dál rozzlobeně koukají.

„Jak to víš?“ Můj hlas zní trochu přiškrceně, ale jsem ráda, že jsem se neudusila. Myslím, že těm dvoum přede mnou by to ani nevadilo.  

„Ví to už celá škola. Včera tě někdo viděl s Archerem.“ Odsekne Lizzie. Chvíli mi trvá, než si ředitelovo jméno spojím s Tonym. Tony je říďův syn?!

„Myslíš Tonyho?“ Zašeptám překvapeně. Zack protočí oči.

„Koho jinýho.“ Povzdechne si Zack. Chvíli přemýšlím, co jim na to řeknu, aby to nevyznělo tak špatně jak to vypadá. Z tohohle bude hrozná mela.

„Jo, spala, když to chcete tolik vědět.“ Pokrčím rameny a zkřížím ruce na hrudi. Nebudu jim lhát, bylo by to zbatečný.

„Proč mě nikdy neposloucháš? Vždyť jsem ti říkala, že se s agentama nebavíme a už vůbec s nima nespíme!“ Vybuchne Liz. Pár lidí se otočí k našemu stolu, ale naprosto je ignoruju.

„Nechápu, co máte všichni za problém. Je úplně jedno, s kým chodím nebo jestli to je agent, či jeden z nás!“ Bráním se.

„Není. Kdybys tu byla dýl, pochopila bys to. Ale ne, ty si radši všechno zkusíš na vlastní pěst, co?“ Liz zavrtí hlavou a zvedne se. Zack jí následuje a oba dva se posadí k jinému stolu. Tohle si nenechám líbit! Se zamračením vstanu a rovnou si to nakráčím k Jakeovi, který stále snídá se svými kamarády. Tonyho mezi nimi ale nevidím.

„Můžu s tebou mluvit?“ Kývnu na něj. Jake si mě chvíli měří pohledem, ale nakonec souhlasí. S rozloučením se zvedne a následuje mě na chodbu. Jakmile se na chodbě ocitneme sami, prudce ho políbím. Nečeká to, a tak klopýtne. Naštěstí ho přitisknu až na zeď, takže nespadneme. Když mě kvůli tomuhle všichni nesnáší, tak ať si to aspoň pořádně užiju!

Jakeovi chvíli trvá, než si uvědomí, co se děje. Jakmile se tak ale stane, otočí naše polohy. Na zeď přitiskne mě a ještě víc prohloubí náš polibek. Jeho ruce proklouznou pod moje tričko. Zrovna, když se začně schylovat k nejlepšímu, vzduch pročísne hromový hlas.

„No to si ze mě děláte prdel!“ Zařve Tony tak hlasitě, že to museli slyšet i holobi na střeše. S Jakem od sebe leknutím odskočíme. Jake mi věnuje jeden starostlivý pohled, než se otočí směrem k Tonymu. Kurva, tohle nevypadá moc dobře.

„Tony hele…“ Jake ode mě trochu odstoupí a snaží se na Tonyho mluvit klidným hlasem.

„Ty drž hubu.“ Tony upře svoje oči na mě. V jeho pohledu je znát jen jedna emoce a to je vztek. Nikdy jsem ho neviděla tak naštvaného.

„Jak jsi mi to mohla udělat, Abby? Já myslel, že jsme něco víc.“ Potřese hlavou. Polije mě strach a nepříjemný pocit se mi usadí v žaludku. Nevím, co mu na to mám říct, a tak raději mlčím. Jake se taky neodváží nic říct. Tony přejde ještě blíž a to co vypustí z pusy, mi vyrazí dech.

„Ale ty jsi stejná děvka jako ostatní.“ Pokřiveně se usměje a na chvíli v jeho očích spatřím bolest. Tohle je ale moc i na Jakea, a tak se po něm vrhne. 

V tyhle kapitole jsou nějak všichni na Abby naštvaní, nemyslíte?:D A co říkáte na reakce lidí, když se dozvěděli o tom románku?:D Btw, fakt nenávidim, jak se ve školách šíří drby tak rychle -.- :D

Voty a komenty potěší!:))

PS: příští kapitolu snad přidám dřív, já vím, jsem hrozná:D