Hackerka 007

Kapitola 9

Uběhly 3 týdny od mého příchodu a já se musím pochválit. Do kolektivu začínám slušně zapadat, i když mě Lizzie neustále kritizuje za kamarádíčkování s Jakem a Tonym. Nechápu proč se agenti a programátoři tolik nenávidí. Zack si se mnou taky občas pokecá, ale hlavně spolu všichni tři děláme domácí úkoly na informatiku. S Tonym jsem se skvěle skamarádila a s Jakem neustále flirtuju, ale pokaždé, když to vypadá, že už se něco stane, nás někdo vyruší.

Ve všech předmětech jsem všechny dohnala, až na Střelbu a Bojový trénink. Tam pořád ještě nestíhám a dneska s tím hodlám něco udělat. Jelikož je sobota a já nemám žádný plány na víkend, půjdu si zacvičit do posilovny, kterou jsem objevila týden zpátky.

„Tony!“ Vyběhnu za ním, když odchází z jídelny s Jakem. Je sice brzo, ale už jsem plná energie a připravená dát si pořádně do těla! Tony s Jakem se zastaví v chůzi a zmateně se na mě podívají.

„Máš nějaký plány na dnešek?“ Usměju se na něj.

„Hm…“ Podívá se na Jakea, který zavrtí hlavou. „O ničem nevim, proč?“

„Fajn, takže mi určitě pomůžeš v posilce, že jo? Potřebovala bych ukázat pár cviků.“

„Eeeh…no dobře, proč ne.“ Pokrčí rameny. Nadšeně mu lípnu pusu na tvář. Tony celý zrudne a Jake na mě hodí vražedný pohled.

„Díky!“ Zajásám.

„Za 15 minut u posilky.“ Křiknu a rozeběhnu se do svého pokoje. Co nejrychleji se převléknu do tříčtvrťáků, sportovní podprsenky a tílka. I přestože mám sportovní podprsenku, nějaká prsa mi tam zbydou. Svážu si svoje černé vlasy do culíku, upravím brýle a vyrazím do posilovny.

Když dorazím do posilovny, Tony tam ještě není, a tak vlezu na běhací pás. Nasadím si sluchátka a zapnu svůj mix, který jsem si vytvořila přesně na běhání. Za zvuku motivujících písniček se rozeběhnu.

Asi po deseti minutách se cítím, jako bych měla každou chvíli vyplivnout plíce, a tak raději seskočím z toho mučidla. Rozhlédnu se okolo sebe, ale Tonyho pořád nikde nevidím. Když nepočítám nějakýho namakance, tak tu jsem naprosto sama.

Povzdechnu si a přejdu k polici s činkami. Přece to nemůže být tak těžký ne? Už už sahám po jedné čince, když se za mnou ozve hlas: „Na to bych být tebou nešahal.“ Otočím se a usměju na Tonyho. Má na sobě černé tričko a šedé tepláky, ale musím uznat, že mu to celkem sluší. Jakmile se za ním objeví Jake, změním názor. Oproti Jakovi vypadá Tony jako popelář. Nasucho polknu, když přejedu pohledem po Jakovu tělu. Jeho tmavě modré triko rýsuje všechno potřebné a černé kraťasy má zatraceně nízko.

„Tak pojď, ukážu ti to základní.“ Tonyho hlas mě vytrhne z mého slintání. Než následuju Tonyho na žíněnky, podívám se Jakovi do očí a všimnu si jeho pobavení. Ten parchant mi to dělá naschvál! Trošku nasupeně přistoupím k Tonymu. Ještě jsem ho neviděla bojovat, takže nemám páru, co od něj čekat.

„Fajn, takže si vyzkoušíme základní pohyby jo?“ Prokřupe si klouby. Sakra.

„Eeh, buď na mě hodnej, prosím.“ Posunu si brýle blíž ke kořenu nosu a přimhouřím na něj oči. I když se snažím, jak nejvíc můžu, Tony mě stejně položí na zem. A takhle to probíhá celou hodinu. Zítra budu mít na zádech pěknou modřinu z toho, jak mě pořád hází na zem. Ale musím uznat, že je na mě něžnější než Jake. Jake se se mnou při hodinách fakt nemazlí.

„Myslim, že už to pro dnešek stačí.“ Zvednu ruce před sebe, když se Tony chystá k dalšímu útoku. Další pád na žíněnku bych už asi nepřežila.