Hackerka 007

Kapitola 7

Další den se nějakým zázrakem vyhrabu z postele. Po večeři jsem kecala s Lizzie a Zackem a do postele se tak dostala až okolo půlnoci. Se zíváním se dovleču na snídani, kde už na mě čekají Zack, Lizzie a ti ostatní. Po jednom dni si jejich jména fakt nepamatuju.

Po celkem dobrý snídani se ještě na chvíli zahrabu do postele, takže málem nestihnu první hodinu – Bojový trénink. Lizzie s Zackem mi včera řekli všechno základní, a tak se nezapomenu převlíct do něčeho sportovního, což jsou u mě legíny a volný triko.

K mému neštěstí z téhle třídy znám jen Jakea, který se ke mně hned přesune.

„Dobrý ráno, vypadáš nějak zničeně.“ Uchechtne se. Jen se zívnutím přikývnu. Bohužel do místnosti vstoupí ten stejný profesor, kterého máme na Střelbu. Znovu si mě najdou ty chladné a šedé oči, ale k mému překvapení se usměje.

„Vidím slečno Reed, že jste si vybrala skvělého partnera. Pan Swartz vás všechno naučí.“ Vyděšeně se podívám na Jakea. On a můj partner? No sakra. Jake mi věnuje pobavený úsměv, než se znovu otočí na profesora.

Ten si vybere nějakýho kluka ze třídy, kterou tvoří dohromady 6 žáků, a ukáže nám na něm pohyby. Spočívá to v tom, že se vám vrhne na záda a vy se musíte sehnout a vrazit mu loktem do obličeje. Moc jsem to nepochopila, a tak doufám, že mi to Jake vysvětlí.

„Faajn, takže nejsem si úplně jistá, jestli jsem to pochopila.“ Otočím se na Jakea.

„Neboj, já tě to naučím.“ Přikývne a najednou vypadá děsně profesionálně.

Po zbytek hodiny se po sobě válíme a já zjišťuju, že jsem slabá jak čaj a hlavně děsně nemožná. Každou chvíli mám pocit, že mi brýle odletí někam do háje, ale nějakým zázrakem zůstanou po celou dobu na nose. Asi bych měla zvážit čočky. Když zazvoní, podá mi ruku, aby mi pomohl vstát ze žíněnky, na kterou mě před chvílí hodil. Vděčně ji přijmu a už mě ani nepřekvapí, s jakou silou mě vytáhne na nohy.

„Dík.“ Zamumlám a promnu si bolavá záda.

„Hah, příští hodinu si užiješ.“ Ušklíbne se, už je to zase Jake. Zakňučím, když si uvědomím, že tohle mučení ještě nekončí a čeká mě dalších propocených 45 minut.

Ani se nestihnu vydýchat a už se zase do třídy nahrne profesor. K mému překvapení už ale neukáže žádné pohyby, ale co bych za ně dala! Teprve teď začíná to pravý peklo.

„3 kolečka! 20 kliků! 30 sklapovaček! Pohni zadkem Reedová!“ Celou hodinu ječí různé rozkazy a já si připadám jak někde na vojně. Ještě ke všemu zaostávám a nic nestíhám.

Po celý zbytek dne se ploužím od hodině k hodině. Celé tělo mě bolí a při každém střetnutí s Jakem se musím překonávat, abych mu jednu nevrazila.  Posmívá se mi a dobírá kvůli mému kulhání. Nedokážu si představit, jak přežiju zbytek týdne. Je teprve úterý! Pomoc!

Když nastane večer a já už jsem naštěstí po večeři, což znamená, že už nemusím vylézt z pokoje, ležím rozpláclá na posteli. Je mi jedno, že se mi brýle zarývají do obličeje, hlavní je, že se nemusím hýbat.

Na zítra nejsou žádný úkoly, protože je celý den Orientace, čehož se fakt bojím. Lizzie ani Zack mi o tom nechtěli nic říct, že to pro mě bude skvělý překvápko nebo co. Z mého stavu bez mozku mě vyruší zaklepání na dveře.

„Jo?“ Zamumlám do polštáře a natočím hlavu tak, abych viděla na otevírající se dveře. Do místnosti vstoupí Tony, a když mě uvidí, zarazí se.

„Jsi v pohodě?“ Přisedne si ke mně na postel a je natolik galantní, že nekomentuje ten mega bordel okolo nás. Ještě jsem si nějak nestihla vybalit, natož si to tu nějak zútulnit.

„Jake mě dneska trochu zmasakroval.“ Od Tonyho bych čekala spoustu reakcí, ale to že se rozesměje na celé kolo, fakt neočekávám. Zamračím se na něj a znovu zabořím hlavu do polštáře.

„No tak soráč Abby, počkej tu, něco ti donesu.“ Poplácá mě po lýtku a vyskočí z postele. Nestihnu ani zamrkat, a Tony už je zas zpátky. V ruce svírá podivně vypadající krabičku.

„Co to je?“ Zhrozím se, ale stále se odmítám zvedat z postele.

„Tohle je mast na namožený svaly.“ Usměje se a podá mi to.

„Nechceš mě namazat ty? Nemůžu se moc hýbat.“ Navrhnu s úsměvem. Tony zrudne až za ušima a váhavě si sedne na postel.

„Fajn, takže kde tě to bolí nejvíc?“ Trošku se zakoktá, ale otevře tu krabičku.  

„Všude.“ Tony přikývne a nejistě mi nadzvedne tričko.

„Dobře, tak tě namažu tam, kde si myslim, že ti to nejvíc pomůže.“ Prohodí. Když ucítím tu chladivou mast na zádech, uvolním se. Je to mega příjemný a jediný co dokážu, je jen spokojeně mručet. Po chvíli si Tony obkročmo sedne na můj zadek a dokonce rozepne podprsenku, aby měl lepší přístup na moje bolavé svaly.

Za pár minut se už cítím líp, nevím, jestli to je tou zázračnou mastí nebo jeho šikovnými prsty. Lepší masáž zad jsem v životě nezažila! Zrovna, když se Tony přesune na moje ruce, na dveře někdo zaklepe.

„JO?“ Zavolám. K mému překvapení vejde do pokoje Jake. Jakmile uvidí scénu na posteli, zamračí se.

„Co tu děláte?“ Podiví se.

„Chceš se přidat?“ Zalaškuju a mrknu na něj. Rozesměju tím Tonyho, který svým smíchem rozvibruje jak mě, tak celou postel.

„Co potřebuješ Jakeu?“ Zeptám se, když se Tony přestane smát.

„Eeh, ale nic. Přišel jsem vlastně pro Tonyho! Jdeš?“ Kývne na něj.

„A kam? Tady Abby si ztěžuje na bolesti svalů, tak jsem jí chtěl jen pomoct. Já pak přijdu.“ Odpoví Tony.

„Ale já tě potřebuju teď hned. Je to fakt důležitý.“ Jakeův hlas nabere zvláštní hloubku, až mi z toho přeběhne mráz po zádech.

„Klidně běž, Tony. Díky za masáž.“ Řeknu rychle, aby se tu nějak nepohádali.

„Fajn.“ Tony zní trochu nakvašeně, ale sleze ze mě. Jakmile se ze mě zvedne, cítím se tak o 100 kilo lehčí. Kluci se se mnou rozloučí a jsou v mžiku fuč. Faaajn, tohle bylo divný.

Chudák Abby. Dopadla bych úplně stejně, kdybych musela takhle tvrdě trénovat!:D A zdá se to jen mně, nebo nám tu Jake trošku žárlil?:D Komenty a voty potěší!:))