Špatný život

16

Probudím se a první co vidím je, že nade mnou je nějaký zakukleny chlápek svalnaté postavy, který se nade mně shýbá jediné, co na obličeji vidím jsou zelené oči a krátké černé vlasy, které mu zpod kukly vyčnívají. On se mi však do obličeje nekouká kouká mi na ruce a něco dělá, když se podívám na své ruce vidím pouta, která jsou spojena řetězem s pouty, které mam i na nohou. Ten chlap si všimne, že jsem vzhůru. Já chci křičet, ale on mi hned zacpe pusu a zvedne mě do sedu a pusu zaváže. Já se rozhlédnu po pokoji a nikde nikdo není. On mi pošeptá, že se nemusím bát, že se mi nic nestane a vše bude v počátku. Na krk mi dá obojek a připne na něj vodítko. Zatáhne za něj a mě tím mě donutí vstát. Znovu za něj zatáhne a odtahuje mě ke dveřím, já padnu na kolena kvůli potům, které mám na nohou. On se otočí a vrhne na mě nepřátelský pohled. Já se pomalu zvedám ze země a on znovu zatáhne. Tentokrát jsem si již zvykla na pouta, a tak udělám par kroku správně. Po par krocích zase spadnu na zem, tentokrát se znovu otočí přistoupí ke mně a kopne mě. Řekne: „To děláš schválně, koukej se zvednout a už nepadat." Já ho poslechnu a zvednu se. Vytáhne mě na chodbu, kde se mu pokusím vzdorovat a různě sebou trhat, ale on jen prudce zatáhne za vodítko. Já vodítko chytnu zkouším se s ním přetahovat, ale on je proste silnější, a tak vyhrává a přitáhne mě k sobě. Když jsme u něj dostatečně blízko přiletí mi od něj par facek, až se mi zatočila hlava. Dál mě začínal vyvádět z hotelu a já se dál marně bránila.

Vyvedl mě z hotelu, před kterou měl připravenou dodávku, od které otevřel kufr a hodil mě dovnitř. Vevnitř bylo připravené černé prádlo, spolu s provazem a židlí. Vlezl do kufru za mnou zabouchl dveře a bouchl na řidiče, aby jel. Odepnul mi všechna pouta a já ho chtěla praštit, ale on byl rychlý, a tak můj pokus hned smetl a skopal mě do kuličky. Potom mi řekl. „Tady máš oblečení převleč se do něj a nedělej blbosti." Já jsem odmítla a on ke mně přišel, a to co chtěl to udělal za mě. Když jsem se bránila pokaždé mi na to přišla jasná odpověď, facka nebo rána pěstí, anebo kopanec do břicha.

Nakonec mě oblékl. Měla jsem na sobě černou kosili, kalhoty a vše zbarveno do černa. Stále jsem seděla na zemi dodávky. On byl jen par kroku ode mě a mé pyžamo, ve kterém mě vytáhl z hotelu, dal do nějakého vaku. Já se chtěla zvednout a praštit ho, ale on už se otáčel, a tak jsem si to rozmyslela bude i jiná šance se dostat z tohoto pekla. On mezitím šel k židli na, které byl provaz. Ten vzal a sel s ním ke mně, já se na něj dívala vyděšeným pohledem. On se přiblížil ještě blíže a vzal mě pod ramenem a zvedl ze země. Já se mu vyškubla a zaujala bojový postoj. On se jen zahihňal pod kuklou. A vrhl se po mě za chvíli jsem byla zpět na zemi a nezmohla se na nic. Nemohla jsem se zvednout, a to jsem ani nemusela vzal mne pod ramenem hodil na židli a ruce mi dal za záda a svázal je, druhy provaz, který byl zavěšený na stěně vzal a obmotal mě i židli abych se nemohla zvednout. Pote vzal ještě pouta a nohy my zajistil s nimi. Přesel přede mě a pošeptal. „Tak teď tě odvezeme hodně daleko a nikoho z tvé rodiny nebo přátel už nikdy neuvidíš." V tu chvíli se do mě vlil pocit beznaděje. Najednou se mi chtělo plakat, tak jsem sklopila hlavu ať mě nevidí jak pláči, ale plakat nešlo. Zkoušela jsem se uvolnit z provazu, ale neslo to byly až moc utažený.

Probrala jsem se celá zpocená, z oken už na podlahu dopadaly první denní paprsky.