Špatný život

25.

„Miluji tě. Budeme navždy jen spolu." řekl mi Tom. objala jsem ho a on to opětoval zpět líbáním. Milovali jsem se jako vždy. drželi jsme se za ruce a procházeli jsme se parkem. Nakonec jsme se rozloučili a šli si každý po svém.

Sluneční paprsky mě probudili. Myslela jsem, že vše bude v pořádku, ale to jsme se pletla. Po tom snu bylo vše ještě horší a já už dál nemohla. Vzala jsem tužku a papír a začala psát. Popsaný dopis jsem vložila do obálky. Vzala jsem si potřebné věci. Dopis jsem odnesla do zkušebny, kde jsem dopis položila na stolek. Poté se vydala do lesa. Zašla jsem co nejhlouběji to šlo a poté se připravila.

Natáhla jsem si provaz okolo krku a podkopla si dřevěné poleno pod nohama. Nejdříve jsem lapala po dechu. Začal jsem sebou škubat až najednou jsem byla mimo. Nic jsem nevnímala. Dál už bylo jen černo.

Z pohledu Kar:

Zoe včera na koncertu vypadala nesvá. Raději jsem jí dnes volala, ale ani jednou mi to nezvedal. Bála jsme se, že se jí něco stalo nebo, že si něco udělala. Tak jsem se tedy rozhodla že před dnešní zkouškou raději za Zoe zajedu domů. Na nic jsem nečekala a nastartovala jsem auto. Zastavila jsem před vchodem do paneláku, kde bydlela. Vešla jsem vchodem a vydala se do poschodí před dveře jejího bytu. Nejprve jsem na ni jen klepala, ale když nepřicházela ke dveřím začala jsem nervózně přešlapovat před dveřmi a začala jsem zvonit jako zběsilá. Když ani teď nepřišla řekla jsem si třeba už bude ve zkušebně. Přeci jen tam tráví hodně času. Vyšla, jsem z paneláku a šla k autu hned jsem vyrazila do zkušebny, stejně byl už čas zkoušky.

U vchodu do zkušebny jsem se setkala s Meg. „Ahoj, hele taky se ti Zoe neozývá a nezvedá telefon? Přišla mi včera nějak divná." zeptala se vystrašeně „Jo, zkoušela jsem jí snad desetkrát volat a ani jednou mi to nezvedla." společně jsme vešly do zkušebny, ale Zoe tu nebyla. Společně s Meg jsme šly do kuchyňky udělat pití pro všechny. Když jsme připravovaly začaly všichni chodit. Všichni už tu byly až na Zoe. Odnesli jsme pití na stolek. V tom jsme si všimly že na stolku leží dopis a na něm je napsáno kapele. Všechny jsem svolala ke stolku a společně jsme odpis otevřeli. Uvnitř bylo napsáno toto:

Prosím odpusťte mi, ale už nemůžu dál. Můj život ztratil veškerý smysl. Zároveň vám všem děkuji, za vaši pomoc, i když jste někteří měli svých problémů dost. Byly jste mým jediným světlem na tomto světě. Ve všech dobách jste stáli se mnou a za to vám velice děkuji. Jen jednou jsem měla v životě štěstí, a to když jsem potkala vás moje nejlepší kamarády. Prosím netruchlete za mě sama jsem si to vybrala. Ještě jednou vám děkuji za vše.

Zoe. Budu na vždy s vámi.

Když jsme dočítaly poslední řádky hrnuly se nám slzy do očí. Momentálně jsem chtěl, aby tu Zoe byla a tohle byla jen špatný vtip. Všichni jsme se domluvili, že možná ještě není pozdě, a tak jsme zavolali policii. Sdělili jsem jim vše, co jsme věděli. A jen čekali, jak to skončí. Všichni jsme přespali ve zkušebně v provizorních postelích, třeba jen zachumlaní v dece na zemi. Nikdo však nemohl moc dobře usnout, ale nakonec se to podařilo.

Druhý den se nám ozvala policie. Zoe našli v lese, bohužel už jí nijak nemohly pomoct.

Odpočívej v pokoji Zoe.