Špatný život

19.

Probudila jsem se do krásného dne. Vstala jsem z postele a potichu jsem odešla do koupelny na ranní sprchu. Kar se jen přetočila v posteli, ale nevzbudila jsem ji. Dveře od koupelny jsem opatrně zavřela a zamkla. Svlékla jsem si triko a převázala si obvazy na rukou. Byly už celé prosáklé. Když jsem je obmotala uviděla jsem své dílo. Rány byly rozšklebené, alespoň z nich už netekla krev. Svlékla jsem zbytek oblečení a vešla jsem do sprchy a osprchovala se. Když jsem vylezla ze sprchy, tak jsem rány ošetřila a zase obvázala novými obvazy. Oblékla jsem se do riflové košile a riflí a vešla jsem zpět do pokoje. Kar už seděla na posteli a protahovala se. „Bré ránko, přeji." Řekla jsem jí s nevídanou rozzářeností. „Bré rano." Řekla protírajíc si oči.

Poté se Kar zvedla a zašla do koupelny, kde se zavřela. Sedla jsem si na postel a jen tak koukala, do blba. Najednou Kar vyšla z koupelny v tílku a v kalhotách. Něco jsem zahlédla na její ruce, než na sebe přehodila mikinu. Myslela jsem, že se mi jen něco zdálo, tak jsem to dál neřešila. Připravili jsem si věci na dnešní prohlídku Madridu. Už jsme chtěli jít, ale ve dveřích jsme se srazili s Tomem. „A-ahoj, nechtěla by si někam jít?" Zeptal se mě. „Hele nezlob se, ale dnes jdeme s Kar na prohlídku města." „Aha, tak..." Najednou do mě strčila Kar a řekla „Můžeš jít s námi, jestli chceš?" „Jasně rád půjdu. Jen si zajdu pro peněženku." Řekl celý rozveselený a odběhl do svého pokoje. „Počkáme na tebe před hotelem!" Zakřičela jsem ještě na něho.

Šly jsme tedy před hotel, kde jsem trochu po odešla, abych si mohla zapálit. Kar se opřela a zeď. Za chvíli jsem do kouřila a vrátila se ke Kar. Ta byla stále opřená o zeď a dívala se na svou ruku. Ted mi došlo že se mi to jen nezdálo. Kar zvedla pohled a všimla si, že se k ní blížím. Přestala se dívat na svou ruku. Opřela jsme se vedle ní. „Co se ti stalo?" Zeptala jsem se a ukázala na její ruku. „Jak to víš?" Zeptala se „Ráno jsem to viděla, ale myslela jsem, že se mi to jen zdá. Takže co se ti stalo?" Odpověděla jsem jí. „Řeknu ti to později už jde Tom."

„Tak můžeme jít." Ozvalo se za mnou. Vyšli jsme cely den jsme jen chodili po městu. Viděli jsme královský palác, Plazza Mayor, prohlédly jsme si Museo del Prado a navštívili jsme malebný park El Retiro Park. Cely den jsme si všichni spolu užili, ale já myslela jen na jednu věc: Co se stalo Kar?

Konečně jsme se vrátili. Tom chtěl abych večer přišla za ním, ale bude muset počkat, protože já si nejdřív musím zabalit a popovídat si s Kar. Konečně jsme byly v pokoji. „Táák, copa si dělala?" „Ale škrábl mě Aron." řekla a jen tak hodila rukou, jako že se nic neděje „Dobře." Řekla jsem ji, ale nevěřila jsme jí věděla jsem, že s ní poslední dobou něco je. Proto jsem jí raději řekla „Kdyby cokoliv, vždy jsem tady." „Dobře, děkuji." Hodila jsem kufr na postel a začala balit věci. Za chvíli jsem mela sbaleno a z Kar jsem se prozatím rozloučila.

Šla jsem za Tomem na pokoj. Večer jsme si s Tomem náramně užili. Přišel čas loučení. „Uvidíme se zítra v letadle?" Zeptal se. „No spis na letišti v Česku. Chci byt zítra jen s kamarádkou nezlob se." Řekla jsem omluvně. „Dobře a co máš v planu potom?" Zeptal se. „Nevím, možná půjdu na jeden den ještě do zkušebny spát, ale žádné plány na zítřek nemám, jen se musím stavit ještě doma, jinak mám volno." „Dobře tak něco vymýšlíme." Řekl. „Super, tak zítra. Ahoj." „Ahoj."

Odešla jsem do pokoje Kar už asi spala. Ležela na posteli otočená zády, takže jsem nevěděla. Šla jsem potichu abych ji nevzbudila zalezla jsme do postele a usnula.