Špatný život

17 (18+)

Vstala jsem z postele a vydala se primo do koupelny. Opláchla jsem si obličej studenou vodou a hluboce se na sebe podívala do zrcadla. Co to bylo za sen sakra? Byla jsem zmatena, ale z mého přemýšlení mě vytrhl můj zvonící mobil, ke kterému jsem uháněla rychlosti blesku, aby nevzbudil moji kamarádku. Došla jsem k mobilu a podívala se na display byla to SMS. Kar se jen přetočila, takže jsem ji nevzbudila. Otevřela jsem zprávu.:

Promiň, že ti tak kazím výlet s tvojí kámoškou, ale mamka umřela. Ještě jednou se omlouvám jen jsem myslel, že bys to mněla hned vědět.

Richard

Po přečtení těchto řádků se mi nahrnuly slzy do oči a rychle jsem zaběhla zpět do koupelny. Zavřela jsem za sebou dveře a s brekem se svalila na zem, kde jsem chvíli v breku ležela. Po chvíli jsem se zvedla. Je to jen moje vina. Vzala jsem do ruky žiletku, která byla položena na umyvadle. Vyhrnula jsem si rukáv a přiložila žiletku ke své kůži. Zatlačila jsem a pomalu sjížděla po své ruce v tu chvíli se ve dveřích objevila Kar s vystrašeným výrazem a běžela ke mně. Okamžitě mi vzala žiletku a běžela do pokoje. Z mé rány rychle vytékala krev. Za chvíli se vrátila a v ruce dřela obvazy. Zastavila mi krváceni. Pote šla pro nove obvazy a ruku mi obvázala přitom se dívala do mích oteklých očí od pláče. Ani se na nic nezeptala a řekla „Je mi líto, co se stalo, ale prosím tě nic si nedělej. Ty za to nemůžeš." Řekla smutně. „Ale ano můžu. Promiň, jestli jsem tě vzbudila." „No tak trochu mě vzbudil ten mobil, ale říkala jsem si, že se otočím a budu spát dal. Potom když si mobil odhodila a běžela do koupelny tak jsem si řekla, jestli ti třeba není spatně tak jsem tě raději nechala samotnou, ale když si se dobu nevracela tak jsem se podívala na telefon a viděla jsem tu zprávu no a pak jsem co nejrychleji šla do koupelny, ale už bylo trochu pozdě na to abych tě zastavila." „Promiň nechci ti to tady kazit." Omluvila jsem se ji. „Neomlouvej se." Řekla a dal to nehodlala řešit. Zvedla se a odešla. Já jsem spoustu krve po sobě uklidila a šla si na balkon zapálit. Kar se mezitím šla sprchovat. Dokouřila jsem asi třetí cigaretu vzala si žvýkačky a nesprejovala se. Kar vylezla z koupelny a šla ke své posteli. Sedla si a řekla. „Nemusíš to maskovat stejně je to cítit." „Promiň." Jsem jen řekla.

Po snídaní jsme se odebraly na letiště v čekárně na letišti mi přišla SMS.:

Těším se na tebe lásko. V kolik přiletíš? Tom.

Odepsala jsem mu

Ahoj přiletím ve 11:30.

Po chvíli mi přišla odpověď

Dobře budu na tebe čekat...

Sakra, kde? Ale já už neměla čas mu odepisovat, protože zrovna hlásili můj let dala jsem mobil do režimu letadla a vydala se s Kar do letadla.

V letadle jsem rychle zalezla do sedačky a připlula se. Hleděla jsem z okénka n betonovou ranvej, který se po, zda se chvíli začal vzdalovat a naše letadlo se odlepilo od země. Nebe bylo azurové a můj pohled se zasnil, můj mozek začal nostalgicky vzpomínat na mé dětství na krásné chvilky prožité s mamkou a v oku se mi začínaly lesknout slzy. Z myšlenek mě vytrhla Kar, která mě žďuchala do ramene. „Vše v pohodě?" Zeptala se starostlivě já si utřela slzy z očí, „Jojo, vše je v pořádku." Ujistila jsem ji i když jsme obě věděly že to není pravda. „Co ruce?" Sjela pohledem na mé ovázané ruce. „Hmm. Docela dobrý." Podívám se na ony ruce. „Sice lehce bolí, ale není to tak strašné." Poté se zahledím z okna na nebe...

Letadlo konečně přistálo na letišti v Madridu a s Kar jsme se vydaly k výstupu. Na letišti jsem se různě rozhlížela, jestli někde neuvidím Toma, ale nebyl tu. Jedna moje půlka si oddychla a ta druha ještě víc znervózněla. „Než pojedeme do hotelu, nezajdeme někam na nějaký drink?" Navrhla Kar. „Nemůžu jinak než, souhlasit." Odvětila jsem souhlasně a stres ze mě na nějakou dobu spadl. Rozešli jsme se ke vchodu a já vytáhla mobil a začala vyťukávat SMS: