Špatný život

23.

Zazvonil mi budík, který hlásil první školní den po prázdninách. Hned jsem ho zmáčkla a šla si dát sprchu. Když jsem se vrátila už nespal, ani v pokoji nebyl. Sešla jsem tedy do kuchyně a tam jsem ho našla, jak připravuje snídani. „Dobré ráno, přeji." Řekl s úsměvem. „Dobré ráno." Odpověděla jsem a políbila ho.

„Děkuji ti za kafe a snídani." Poděkovala jsem mu a už jsem se chtěla vypravit na vlak, když v tom mě zastavil. „Počkej odvezu tě, stejně to mám cestou." Já nemohla nic víc než souhlasit. „Beru, pokud chceš." Vypravili jsme se k autu a jeli jsme. Bylo to zvláštní pozorovat krajinu nejenom z vlaku.

Ve škole jsem byla dřív než obvykle. Sešla jsem dolu do šaten a přezula se. V domnění, že nahoře budu takhle brzo sama jsem schody vyběhla docela rychle. Vešla jsem do třídy, ale nebyla jsem sama. „Ahoj, já jsem Rozárka." Aaaaaa to je ta nová, já úplně zapomněla. „Ahoj, jsem Zoe." Povídali jsme si, než přišla Ann, ta se k nám pak připojila. „Nevíte, kam si můžu sednout, kde je volný místo?" Zeptala se Rozárka. „No volné místo je tady za naší lavicí." Odpověděla jsem. „Jo, děkuji." Odvětila.

Třída se začala pomálu naplňovat. Konečně přišla i Kar, představila se a naše skupina se rozrostla. Když zazvonilo rozešli se všichni na místa. A já viděla na Kar, že je zas skleslá, ale nechtěla se mi svěřit. Tvrdila, že je v pořádku. Nechtěla jsem to z ní dostávat násilím, tak jsem toho nechala.

Celý školní den byl jako každý jiný. Jen s tím rozdílem, že jsme v partě 4 a nejen 3. Poslední zvonění oznamovalo konec vyučování a všichni jsme se rozloučili, já jsem spěchala, protože jsem za chvíli měla být na prohlídce byt. Mela jsem co dělat, abych tam dorazila včas, ale nakonec se povedlo.

Byt byl překrásný, a i docela levný. Domluvila jsme se tedy s makléřem, kdy se můžu nastěhovat. Prý je volný od příštího týdne. To mi naprosto vyhovovalo. Vzala jsem ho tedy.

Domu jsem dojela až dlouho večer. Po dni jsem byla tak unavená, že jsem rovnou zalezla do postele.