otec USSR

domluva

Přicházím k domu Ameriky. Vstupuju na příchodovou cestu a ze dveří vychází smutný Amerika a na zádech má batoh.
US: ,,Ahoj Ameriko. Přišel jsem se omluvit. Choval jsem se jako debil a vyléval si vztek na tobě. Promiň."
Přichází ke mě a dává mi facku. Neuhýbám, protože jsem si ji zasloužil a čekal jsem ji. Pak mě ale objímá.
Ame: ,,Jsem rád, že jsi dostal rozum."
Objímám ho nazpět.
Ame: ,,A... můžu u tebe nějakou dobu bydlet?"
Pouštíme se.
US: ,,Proč?"
Cestou k mému domu mi Amerika vypráví co se stalo.
US: ,,Jak ti to mohla udělat?"
Ame: ,,Sám nevím."
Docházíme k mému domu. Vedu Ameriku do pokoje pro hosty. Odkládá si své věci.
Ame: ,,Nepůjdeme se někam projít? Přece jenom, je sobota a já se nechci učit."
US: ,,Mám volno, takže proč ne?"
Ame: ,,Tak... Do obchodu?"
US: ,,Tak jdem."
Dal jsem kocourovi nažrat a vyrazili jsme. Šli jsme do nově otevřeného obchodu. Z venku vypadal obyčejně, ale když jsme vešli, byl plný přeplněných regálů. Měli tu všechno. Od barevných časopisů, přes oblečení až po jakékoliv jídlo. Můj pohled ale upoutal jeden stát.

Moje spolužačka jménem Afghánistán. Je pěkná, chytrá a umí si poradit.
Ame: ,,Bacha, ať si tě nevšimne!"
Odtrhávám od ní pohled.
Ame: ,,Přece chodíš s Italským císařstvím."
US: ,,Neprovokuj. Jinak spíš před domem."
Usmívám se.
Ame: ,,To neuděláš!"
US: ,,Vsadíme se?"
Amerika je nyní bílý jako stěna.
Afghánistán: ,,Ahoj kluci, taky prohledáváte tento obchod?"
US: ,,A-ahoj. J-jo, protože nemáme co dělat."
Teď jsem rudý já. Amerika konečně nabral zdravou barvu.
Ame: ,,Jdu se porozhlédnout."
Než stíhám něco říct, odchází. Afghánistán se ke mě přibližuje.
Afg: ,,Máš dnes čas?"
US: ,,J-jo. Proč?"
Afg: ,,Že bychom se šli projít."
US: ,,Třeba v... 16:00?"
Afg: ,,V parku? Budu se těšit."😉
Loučíme se. Amerika se vrací.
Ame: ,,Tak si to rande užij."
Směje se.
US: ,,Jak chceš. Spíš před domem."
Smích ho opouští.
Ame: ,,To nemyslíš vážně, že ne?"
Začínám se usmívat.
US: ,,Užij si spánek."😀