otec USSR

překvapení

Ame: ,,Proč jsme dostali tolik těžkých úkolů?!"
US: ,,Mě se ptáš?"
Afg: ,,Nejsou těžké, to jen ty se neučíš."
Trochu jsem se pousmál.
Ame: ,,JÁ SE NA TO MŮŽU VYS*AT!"
US: ,,A jéje, někdo tady chytil rage."
Ame: ,,Divíš se, když mi to popáté nevyšlo?!"
US: ,,Musíš se víc učit. Ukaž."
Podal mi sešit s příkladem.
US: ,,Nic proti, ale tenhle je strašně jednoduchý. Na, opiš si ho."
Podávám mu svůj sešit. Nevěřícně do něj zírá.
Ame: ,,Say me how?[Řekni mi jak?]"
Afg: ,,Jdu si odskočit."
US: ,,Ok."
Jen co Afghánistán odešla, Amerika si přisunul její sešit a začal z něj opisovat. Dal jsem mu tak silný pohlavek, že si dal druhou o stůl.
Ame: ,,Au... Proč jsi to udělal?"
US: ,,Uč se a neopisuj."
Afg: ,,Eeem... Lásko?"
Otáčím se na ni.
US: ,,Ano miláčku?"
Vypadá nejistě.
Afg: ,,Můžeme si promluvit?.. O samotě."
Odcházíme do mého pokoje.
US: ,,Copak miláčku?"
Podala mi...
US: ,,Těhotenský test? Pozitivní?"
Podíval jsem se na ni a ona přikývla. Vroucně jsem ji objal a do očí se mi začaly tlačit slzy štěstí.
Afg: ,,Miláčku... n-nemačkej mě tolik."
Povolil jsem sevření.
US: ,,Promiň mám strašnou radost."
Políbili jsme se a šli jsme do obýváku. Amerika sedí na židli a ruce má za hlavou.
Ame: ,,Mám hotovo."
US+Afg: ,,Tys opisoval."
Ame: ,,No a?"
US: ,,Někdy mě už vážně štveš."
Ame: ,,Hej! To je moje hláška!"
Všichni jsme se začali smát.

<+>=<+>=<+>[Finsko]<+>=<+>=<+>

Nenávidím USSR. Kvůli němu jsem poškole. Naštěstí mám dnes už volno. Jdu ulicí ke svému domu.
NacN: ,,Ahoj."
Fin: ,,Nemám na tebe náladu."
Zrychluju, ale on mě dohání.
NacN: ,,Mám pro tebe návrh. Spoj se s námi proti USSR."
Zastavuju se a otáčím se na něj.
Fin: ,,Co? Děláš si srandu? Proč?"
NacN: ,,Vím, že tě štve. Spolu ho překonáme. Jen se k nám připoj."
Když mě žádá o pomoc bude dost žalostný, ale pomstychtivost zvítězila nad rozumem. Podal mi ruku a já mu ji stiskl.
Fin: ,,Počítej se mnou."
Na tváři se mu objevil úšklebek.
NacN: ,,Tak pojď."