otec USSR

situace na dvě věci

Přišli jsme do ředitelny a já se posadil naproti řediteli. Učitel odešel.
Ředitel: ,,Ahoj USSR, mohl bys mi vysvětlit, proč ses s Finskem popral?"
US: ,,J-...já...ne-...moh-u."
Řed: ,,To vidím."
Vyndává láhev čiré tekutiny, odlévá do panáku a podává mi ji.
Řed: ,,Na, vypij to, udělá se ti líp a budeš moct mluvit."
Vzal jsem si panák a vypil jsem ho jako by v něm byla vodka. Ta tekutina byla kyselá a udělal se mi na jazyku povlak. Ale bolest ustoupila a mohl jsem v pohodě dýchat.
Řed: ,,Tak teď mi to vysvětli."
Začal jsem vše vysvětlovat. Jak jsem Finsko udeřil poprvé. Pak v domu Afghánistánu a nakonec ve škole před chvílí. Vše do nejmenších detailů. Mne si bradu a přemýšlí.
Řed: ,,Dobře, věřím ti."
Nahýbá se k mikrofonu.
Řed: ,,Finsko se ihned musí dostavit do ředitelny."
Po chvilce vchází Finsko. Stále ještě sípá. Ředitel mu dal tu samou tekutinu a požádal ho o vyprávění.
Fin: ,,Šel jsem na oběd. Když jsem si chtěl sednout, USSR se na mě vrhl. Vzal jsem talíř kaše a dal jsem mu ji do obličeje, aby se uklidnil, ale on mě začal škrtit."
Horší lež jsem ještě neslyšel. Ředitel se na mě podíval a v jeho očích jsem viděl, že jsem vyhrál.
Řed: ,,Můžeš jít USSR."
US: ,,Dě-kuji."
Zvedl jsem se a odešel. Šel jsem za svými přáteli. Stále seděli v jídelně. Posadil jsem se a naklonil jsem se k Americe.
US: ,,Nevíš kde je Československo?"
Ame: ,,Ne. Nikomu to neřekla a nechala tu svůj oběd."
US: ,,Takže dobrovolně neodešla. Pojď, zkontrolujeme Nacistické Německo a Italské císařství."
Rychle jsme dojeli oběd a vyrazili. Připravil jsem se na nejhorší. Skoro. Když jsme přišli k domu Nacistického Německa, otevřelo se okno a z něj se vysunula hlaveň. Hlaveň kulometu. Okamžitě jsme se dali na útěk. Pak se ozvala palba, ale ani jedna kulka nás netrefila. Naštěstí.

<+>=<+>[Československo]<+>=<+>

Mám svázané ruce a zavázané oči. K zádům mám přiloženou pistoli. Přicházíme ke kovovým dveřím a ty se se skřípáním otevírají. Nedobrovolně vcházím dovnitř. Tam mi někdo sundává pásku z očí a rozvazuje mi ruce.
???: ,,Užij si to tu."
Pak ta osoba se smíchem odchází, zavírá a zamyká dveře. Rozhlížím se po místnosti. Holá místnost z kamene osvětlena nedostatečnou žárovkou. Ze stínů se vynořila postava a šla ke mě. Naskočila mi husí kůže a začala jsem ustupovat.
Fr: ,,Neboj se, nic ti neudělám."
ČS: ,,F-Francie?"
Začala jsem brečet a obejmula jsem ji. Ona zas obejmula mě a začala mě utěšovat, ale já nepřestala brečet. Chtěla jsem svůj smutek vybrečet, ale on nebral konce.