otec USSR

nic není nemožné

Konečně jsme kulomet dotáhly k opuštěnému domu. Vešli jsme dovnitř.
Ame: ,,Nahoru nebo dolů?"
US: ,,Nahoře bude lepší palebná pozice, ale bude fuška ho tam vytáhnout."
Ame: ,,Jo. Jdi se podívat, musím si odpočinout."
Vycházím schody. Nahoře je hodně bordelu a prachu. Mám pocit, že tu něco nesedí. Ale co? Za mnou se ozývá smích. Otočil jsem se a spatřil Nacistické Německo.
NacN: ,,Copak, něco špatně? Plán nevychází?"
Na zádech pociťuju hlaveň pistole. Natočil jsem hlavu. Stála tam Italské císařství.
US: ,,Карма найдет тебя."
NacN: ,,Zopakuj to a nemluv rusky!"
US: ,,Řekl jsem..."
Začal jsem rychle couvat a natlačil jsem Italské císařství na zeď takovou silou že vykřikla bolestí.
US: ,,...Karma si tě najde."
Otočil jsem se a běžel ke schodům. Někdo se mi postavil do cesty a kopl mě mezi nohy. Vykřikl jsem bolestí, chytil jsem se za rozkrok a klekl si. Podíval jsem se, kdo to byl a ten pohled mě zarazil. Rozpřáhla se a chtěla mě seknout.
NacN: ,,Nech ho žít."
Sekla mě přes pravé oko. Zakryl jsem si ho rukou. Netekla z něj jen krev a strašně mě bolelo. Pak přišel Nacistické Německo, začal mě bít, ale k ničemu to nevedlo. Nakonec mě udeřil do spánku a já omdlel.

<+>=<+>=<+>[Amerika]<+>=<+>=<+>

USSR stále nepřichází. Ze shora se ozývají dva bolestné výkřiky, ze kterých mi tuhla krev v žilách. Stáhl jsem plachtu z kulometu, natočil jsem ho ke schodům, vložil do něj pás s municí, dvakrát natáhl a čekal připraven střílet. Po schodech začali přicházet Nacistické Německo a Italské císařství.
Ame: ,,PAL!"
A zmáčkl jsem spoušť. Kulomet začal střílet. Oba dva vyběhli zpět nahoru. Pustil jsem zbraň a začal jsem si mnout ruce. USSR měl pravdu. Ten kulomet dost kope. Po schodech začala scházet další postava. Zamířil jsem a oněměl. Stála tam Japonské císařství. Snažil jsem se zmáčknout spoušť, ale moje svědomí mi to nedovolilo. Přišla až ke mě a jedním seknutím katany zničila kulomet. Začal jsem ustupovat. Přiskočila ke mě a bodla mě do břicha. Spadl jsem na zem a držel si zranění. Nakonec mě udeřila tupou stranou katany do spánku a já ztratil vědomí.

<+>=<+>[Afghánistán]<+>=<+>

Přišla jsem do domu USSR. Vzala lékárničku a obvázala si rameno. Koukla jsem se z okna. K domu přicházeli Nacistické Německo, Italské císařství a Japonské císařství. Zamkla jsem hlavní dveře a běžela do sklepa. Tam jsem otevřela skrýš a vzala si zbraň a náboje. Pak jsem vběhla do pokoje USSR a zamkla jsem dveře. S mým překvapením tady byl i kocour.

<+>=<+>[Nacistické Německo]<+>=<+>

Vyrazili jsme dveře baráku a vešli jsme.
NacN: ,,Já půjdu prohledat patro. Italské císařství prohledá sklep a Japonské císařství prohledá přízemí."
Rozdělili jsme se a já šel do patra.
NacN: ,,Kdepak jsi? Neboj se, nic se ti nestane."
Prohledal jsem první pokoj. Nic. Přišel jsem k druhému. Jeho dveře byly zavřené. Napotřetí jsem je vyrazil. Byla tam Afghánistán a mířila na mě puškou. Usmál jsem se. Na obličej mi skočila bíločerná věc a začala mě kousat a škrábat. Chytil jsem to za hřbet a strhl jsem to z obličeje. Byl to kocour. Odhodil jsem ho, on dopadl na všechny čtyři a začal prskat. Otočil jsem se na Afghánistán. Stále na mě mířila puškou.
NacN: ,,Vystřelíš a USSR s Amerikou se nedožijí večera."😈
Šach mat. Nakonec pušku pustila. Přišel jsem k ní, chytil jsem ji za zápěstí a táhl pryč. Nekladla žádný odpor.
NacN: ,,Mám ji!"
A začal jsem se ďábelsky smát.

<+>=<+>=<+>[USSR]<+>=<+>=<+>

Otevřel jsem oko. Byl jsem v špatně osvětlené místnosti. Zamlžilo se mi před okem. To pravé jsem nemohl otevřít. Zamrkal jsem a vše jsem viděl jasně. Rozhlédl jsem se. Jsou tu Francie, Polsko, Československo a Amerika, který je stále ještě v bezvědomí. Otevírají se dveře a dovnitř vchází Nacistické Německo a vede Afghánistán. Bez citu ji podkosil nohy a odešel. Než dopadla na zem jsem ji chytil.
US: ,,Jsi v pořádku?"
Kývne hlavou a tulí se ke mě. Objímám ji. Dívá se do mé tváře.
Afg: ,,Co se ti stalo s okem?"
US: ,,Japonské císařství mě seklo."
Po dvou dnech čekání se nic nestalo. Každých 12 hodin nám dávají jídlo. Malé porce pro všechny. Jídlo jsme si vždy spravedlivě rozdělili. Ale když jsem dostal svou porci, rozdělil jsem ji a dal jsem polovinu Afghánistánu, protože je těhotná a nesmí být podvyživená. Po dalších třech dnech přišel Nacistické Německo. Otočil se k Afghánistánu a šel k ni. Postavil jsem se mu do cesty.
NacN: ,,Uhni!"
Jelikož jsem se nepohnul, vytáhl pistoli a namířil mi ji na hrudník.
NacN: ,,Řekl jsem UHNI!"
Otočil jsem se na Afghánistán. Bylo vidět že je těhotná. Až moc. Nacistické Německo mě odstrčil, chytil Afghánistán za zápěstí a táhl ji pryč. Chtěl jsem za ní, ale nestihl jsem to a narazil na zamčené dveře. Pocítil jsem hněv, zlost, smutek a strach. Strach o mé dítě. Do svalů se mi vlila čerstvá síla a bylo jí více než kdy dřív. Síla se mi hromadila ve svalech a ty začaly bolet. Rozpřáhl jsem se a udeřil do dveří. Ozval se dunivý kovový zvuk. Rozpřáhl jsem se druhou pěstí a udeřil. Začal jsem do dveří mlátit do rytmu mého srdce. Po osmdesátém ráně se dveře pohnuly a z rámu začal opadávat prach. Po dalších třiceti ranách praskl prostřední pant. Přestal jsem mlátit a kopl jsem do nich. Spodní pant praskl. Zpoza dveří byly slyšet kroky.
ItaC: ,,Co to tam dě..."
Kopl jsem podruhé, poslední pant praskl a dveře vletěly do chodby. Z chodby se ozval bolestný výkřik. Vešel jsem do chodby. Pod dveřmi byla z poloviny uvězněná Italské císařství a snažila se osvobodit. Když si mě všimla, vyndala pistoli a než stihla něco udělat, vytrhl jsem ji pistoli z ruky. Pak jsem se otočil na Francii, Polsko a Československo a Ameriku. Všichni na mě zírali, jako bych byl bůh. Usmál jsem se.
US: ,,Tak co? Jděte se mnou, nebo ne?"