otec USSR

štěstí v neštěstí

Konečně se začínám uklidňovat.
Afg: ,,Lepší?"
Dívám se ji do očí. Vidím v nich starost. Starost o mě.
US: ,,J-jo, díky."
Vyklepávám z dýmky ještě nevykouřený tabák.
US: ,,Dnes už kouřit nehodlám, díky tobě."
Uklízím dýmku a objímám Afghánistán. Začíná se stmívat, tak jdem dovnitř. Scházíme schody a chci jít připravit večeři, když v tom někdo buší na vchodové dveře. Jdu k nim a otevírám je. Stojí tam vystrašená Polsko.
US: ,,Ahoj, potřebuješ něco?"
Polsko: ,,Můžu se u tebe schovat?"
Než stíhám něco říct, proklouzla kolem mě. Vzdychám a zavírám dveře.
Ame: ,,Ahoj Polsko, děje se něco?"
Polsko: ,,Jde po mě Nacistické Německo a Italské císařství!"
US: ,,Co po tobě chtějí?"
Pol: ,,Chtějí mě zavřít do cely a mučit."
Jaký otec, takový syn. Německé císařství se nás pokoušel zabít. Nacistické Německo se nás snaží zavřít a umučit k smrti. No... Nás zatím ne. Zatím. Dívám se na hodinky. Je 18:30 a Polsko bydlí o hodinu cesty dál.
US: ,,Můžeš u nás přespat, ale bohužel jen na gauči."
Pol: ,,To mi vůbec nevadí, naopak jsem ráda, že nemusím ven kde je Nacistické Německo nebo Italské císařství."
Usmál jsem se.
US: ,,Přinesu nějaké deky, aby sis mohla udělat pohodlí."
Někdo zaklepal na dveře. Přišel jsem k nim, zamknul jsem je na řetízek, aby se daly otevřít jen trochu a otevřel jsem je. Stál tam Nacistické Německo ve vojenské uniformě.
US: ,,Potřebuješ něco?"
NacN: ,,Je u vás Polsko? Potřebuju si s ní promluvit."
US: ,,Dobře, ale nejdřív mi dej svou pistoli. Nechci abys někoho zranil."
Nic neodpověděl. Jen mě sledoval vražedným pohledem.
US: ,,Asi ten rozhovor není důležitý."
Zabouchávám mu dveře před nosem a zamykám.
US: ,,Ameriko, půjdem dělat večeři."
Pol: ,,Nemusíte, udělám ji za vás."
Usmála se a odešla do kuchyně.
US: ,,Tomu říkám servis."
A společně s Amerikou jsme se začali smát. I Afghánistán se nakazila a začala se smát. Po nečekaně dobré večeři jsme šli spát. Ráno zazvonil budík. Pondělí. Všichni jsme si vzali své učení a vyrazili do školy. Cestou jsme potkali Československo. Byla nejistá a pořád se rozhlížela. Když si nás všimla, připojila se k nám a trochu se zklidnila. Pozdravili jsme se a ona nám povyprávěla co se stalo.
Pol: ,, Takže nejsem jediná, po kom šel."
Ame: ,,Nejste z nižšího ročníku?"
ČS: ,,Proč?"
Ame: ,,Protože k vám do třídy chodí jak Nacistické Německo, tak i Italské císařství."
Polsko a Československo se na sebe podívali. Teď vypadali dost žalostně. Na něco jsem si vzpomněl.
US: ,,Hele Ameriko."
Ame: ,,No?"