otec USSR

zase s dcerkou

Začíná se schylovat k večeru. Celý den jsem si hrál se svou dcerkou. Chci s ní mít dobré vzpomínky. Dcerka byla jen ráda. Byla plná energie. Vstal jsem a šel do kuchyně udělat večeři. Když jsme večeři dojedli, šel jsem dcerku uložit do postele.
Jap: ,,Tati? Přečteš mi pohádku?"
Ame: ,,Jistě. Ale budeš hodná."
Jap: ,,Budu."
Ame: ,,Dobrá..."
Vzal jsem knížku a začal jsem nahlas číst. Japonsku se začali zavírat oči, začala zívat a nakonec usnula. Položil jsem knížku na noční stolek, potichu odešel z pokoje a potichu zavřel dveře. Je tak roztomilá, zvlášť když spí. Zkontroloval jsem čas. Je 21:03. Nazouvám si boty, beru si mikinu a otevírám dveře, abych se šel projít. Zpoza mě se ozývají lehké krůčky.
Ame: ,,Pročpak nespíš, dcerko?"
Otáčím se s úsměvem.
Jap: ,,Kam zas jdeš? Když jsi naposledy někam šel, nevrátil ses."
Vzdychám.
Ame: ,,Máš pravdu. Jestli chceš, pojď se mnou, ale pak rovnou do postele!"
Jap: ,,Jo, tati."
Chytil jsem dcerku za ruku a šli jsme rovnou do parku. V parku jsme narazili na USSR. Byl zády k nám a procházel se.
Ame: ,,Ahoj."
Trhl sebou, otočil se a šel k nám.
US: ,,Ahoj Ameriko, ahoj Japonsko."
Jap: ,,Dobrý den."
Nevím zda zrovna den, ale ok.
Ame: ,,Ta páska přes oko ti sekne."
US: ,,Dík."
Procházeli jsme se parkem a povídali si. Japonsko po chvilce začala usínat, tak jsem si ji vzal na ramena a ona usnula. Podíval jsem se na hodinky. Je už 23:57.
Ame: ,,Sorry kámo, ale musím jít domů. Je půlnoc."
Podíval se na hodinky.
US: ,,Máš pravdu. Doprovodím tě."
Vydali jsme se k mému domu. USSR mi začal vyprávět svůj sen. Nikdy se mi nic takového nestalo ani jsem o tom nikdy neslyšel. Přišli jsme k domu USSR a rozloučili se. Došel jsem k našemu domu a uložil jsem dcerku do postele. Pak jsem šel do své ložnice, lehl si do postele a přemýšlel. Stále jsem myslel na to, co mi USSR vyprávěl. Nakonec jsem usnul.