bolest

399 42 3
                                        

Snad mu Řecko pomůže.  Možná jsem to s tím hraním uraženého přehnal. Nepřehnal, USSR si to zasloužil. Dívám se na hodinky. Osm hodin ráno. Včera jsem si zašel do hospody a usnul na stole. Snad to Japonskému císařství vadit nebude. Skoro před rokem jsme se vzali. Otevírám dveře domu a vcházím dovnitř.
Japonsko: ,,Tatí."
Přibíhá ke mě má dcera Japonsko, skáče na mě a objímá mě. A já objímám ji.
Jap: ,,Kde jsi byl?"
Ame: ,,Jen jsem se byl projít."
Jap: ,,Mamince není dobře."
Pokládám ji na zem.
Ame: ,,Co je mamince?"
Jap: ,,Brala tamty prášky a říkala že ji je špatně."
Ukazuje na stůl. Přicházím k němu a zvedám krabičku od prášků. Nápis je japonsky. Ukazuju ji dceři.
Ame: ,,Přečteš mi to? Prosím."
Jap: ,,Á-n-tí-dep-ré-sí-vá."
Antidepresiva. Drogy. Má žena bere drogy.
Ame: ,,Díky zlatíčko."
Jap: ,,Tatí, co to je?"
Ame: ,,Lék, který tě na chvíli zbaví smutku. Ale teď se musím podívat na maminku, jak ji je."
Usmívám se a hladím dcerku po hlavě. Pak jdu do naší ložnice. Otevírám dveře. Japonské císařství klečí v rohu a je zády ke mě. Má na sobě zelenou uniformu a na zádech má svoji katanu.
Ame: ,,Lásko, jsi v po..."
Japonské císařství: ,,Běž pryč!"
Vůbec ji nepoznám.
JapC: ,,Neslyšels? Vypadni z mého domu."
Tento dům jsme koupili společně.
Ame: ,,Je to i můj dům."
Zvedá se, otáčí se ke mě a tasí katanu.
JapC: ,,Vypadni z mého domu!"
Ame: ,,Uklidni se."
Stoupá si do bojového postavení. Beru si svůj batoh, peněženku a zavírám dveře. Zrovna když chci odejít, přibíhá ke mě má dcerka. Klekám si a objímáme se.
Jap: ,,Kam zas jdeš, tati?"
Ame: ,,Musím jít něco zařídit."
Sundávám si přívěšek s britskou vlajkou, který mi jednou dal otec a dávám ho dceři.
Ame: ,,Opatruj mi ho než se vrátím, ale mamince o něm neříkej. Bude to naše tajemství, jo?"
Jap: ,,Ano tati."
Znova se objímáme. Pak vycházím ze dveří.

otec USSRPříběhy, které tě pohltí. Začni objevovat