Bylo mi 18. Chatův věk jsem znát nesměla stejně jako jeho identitu. Neříkám štvalo mě to, ale nemohla jsem mu mít nic za zlé. Zvláště, když jsem sama skrývala úplně to samé tajemství.
No abych se vrátila k tomu, o co tu jde. Takže, jsem pořád normální holka a ta něco potřebuje a on mi to dokázal dát. Byla to ta nejkrásnější noc v mém životě.
Aby jste si nemysleli můj Chaton nebyl obyčejný kluk co to prostě jen chce udělá a jde. Připravil to krásně. Bylo to při stanování a věřte mi dokázal navodit tu nejlepší atmosféru která šla.
No, ale něco jsme nedomysleli a já otěhotněla. Nejdřív jsem nevěděla co dělat a chtěla se toho zbavit, ale moje svědomí mě přemluvilo abych mu to alespoň řekla.
Pozvala jsem ho k nám na večeři a on, jak jinak, slíbil, že dorazí. Bylo za pět minut osm a já se začala strachovat. Jak mu to mám říct? Jak bude reagovat? Co když si to bude chtít nechat, nebo ještě hůř opustí mě kvůli tomu.
"Zdravím tě Princess" a políbil mě.
"Ahoj Chate. Pojď si sednout" řekla jsem trochu chladně a ustrašeně.
Chvíli jsme si povídali, ale já na to furt musela myslet.
"Co pak se děje mé královně, že se neusmívá?" a kouknul mi přímo do očí. A já nevěděla co říct. Tak jsem řekla tu největší kravinu jakou jsem mohla říct.
"Chate, co bys řekl na to kdybychom měli malé koťátko?" pak jsem si až uvědomila co jsem řekla a bouchla se do čela.
"Dobrý nápad, adoptujeme si malé koťátko"
"Takhle jsem to nemyslela!"
"Tak jak?" pořád to nepochopil.
"Já jsem těhotná!" Nejdříve se smál, ale když si všiml mého ustaraného výrazu tak přestal.
"Počkat to myslíš vážně?" kývla jsem na znamení souhlasu a čekala na jeho reakci.
"Takže mi budeme mít malé koťátko?" přišel ke mě a já už se bála co udělá. Vzal mě do náruče a začal se mnou točit po celém balkóně.
"Takže tobě to nevadí?" zeptala jsem se ho trochu udiveně
"Jasně že ne, pokud teda není někoho jiného" a zasmál se.
"Samozřejmě, že je tvoje nikdy bych tě nepodvedla" a dala jsem mu vášnivý polibek.
Neuvěřitelné, bavili jsme se o tom celou noc a vůbec nám nevadilo, že zítra budu ještě muset do školy. Naštěstí mě přesvědčil abych si to nechala. A jsem za to ráda.
Uběhlo už pár měsíců a já dodělala školu. S Chatem jsme u mě v pokoji zařídili malý koutek kde bude mít malé vše, co bude potřebovat. Nevěřila bych, že to někdy řeknu, ale z Chata bude podle mě skvělý táta.
ČTEŠ
miraculous: příběh Emmy
RandomNapadlo vás někdy co by se stalo kdyby, se vaše dcera vrátila v čase do vašich školních let. Emmě a Mari se to stalo a vy si to niní budete moci vychutnat v plné parádě.
