miraculous: příběh Emmy

4. Kapitola (EMMA)

Vzhled Emmy:

holka o výšce cca 170 cm. Má blonďaté vlasy s tmavě modrými konečky. Nosí je ve dvou culících k prsům.
Má každé oko jiné jedno modré jako mořská hladina a jedno zelené jako smaragd. Nosí černé tričko se zelenou kočičí páčkou, legíny co dříve nosila Mari a černé tenisky. A k tomu ještě taštičku přes rameno jako nosila Mari.

O 14 let později :

Šla jsem s Twaylou a Teressou ze školy, když si mě zavolala máma do pekárny.

"Ahoj, co potřebuješ?" zeptala jsem se a čekala co mi zase řekne.

"Běž prosím tě pomoct babičce s koláčky."

"A musím, já chtěla jít ven s holkami."

"Dobře, ale do pěti buď doma. Ještě musíme zkontrolovat město"

"Děkuji, papá" objala sem ji a odešla.

Jsem tak ráda, že mě pustila, protože můžu jít za svým přítelem. Nerada mámě lžu, ale nevím jak by reagovala na mého přítele, a vůbec, že nějakého mám. Navíc představte si, kdyby se dozvěděla, kdo jsou jeho rodiče.

Jistě všichni znáte Lilu. No a když moje máma byla s tátou tak Lila už neměla možnost jí vyhrožovat, že něco řekne Adrienovi. No tak využila toho když máma nechala Luku. Teda ne, že by spolu něco měli, ale Luka jí měl rád a ona ho nechala kvůli tátovi. Tak spolu chvíli chodili, protože si myslela, že to mámu naštve, ale ne. Kdyby to někoho zajímalo tak se s ní stejně rozešel a teď bydlí s tetou Kagami v Japonsku.

Nelson naštěstí nebyl jako jeho matka měl mě doopravdy rád, alespoň to jsem si myslela. Byli jsme spolu už půl roku. Jenže jsem viděla jak se líbá s tou nejnafoukanější holkou z naší třídy. Iris Bourgeoisovou. Dcerou Chloe Bourgeoisové. Jak se říká jablko nepadlo daleko od stromu.

Nemohla jsem tomu uvěřit a běžela jsem domů, zpět do pokoje. Máma naštěstí poznala, že nemám náladu na nějaké pečení nebo povídání, tak mě nechala. Teda až do chvíle kdy tam skočila jako Ladybug a řekla, že musíme jít zkontrolovat to město.

Mámě od svých 13 pomáhám s bojem se zločinem, jako Kitty Noir. S matkou jsme naše identity navzájem věděly, ale ani jedna jsme nevěděly Chatovu, nikdo jí nevěděl. Tedy až na Plagga, Tikki a Mistra Fu.

Nejdřív se mi nikam nechtělo, ale pak jsem stejně šla. Máma věděla co pomůže, noční pohled na rozzářenou Eiffelovku. I když se do mých záležitostí moc neplete tak i tak se mě zeptala.

"Zlatíčko, řekni mi, co se děje a proč jsi smutná? "

"Řekni mi prosím, co dělám špatně?" nevydržela jsem to a položila si hlavu k ní na klín a brečela.

"Sice nevím, o co se jedná, ale vím, že to není tvoje vina." Nebudu lhát, uklidňovat jí šlo skvěle.

Takhle jsme si povídali celou noc. Naštěstí, což se divím, nebyla naštvaná, že jsem měla kluka, ani že je to syn Lili a Luky. I když to, že jsem jí lhala se jí nelíbilo, ale pochopila to, za což jsem byla hodně ráda.

Když, už uběhly dvě hodiny tak jsme šli domů. A já s Plaggem šla do pokoje spát.