miraculous: příběh Emmy

19. Kapitola (MARINETTE)

Každý sice řekl něco jiného, ale všichni jsme se podívali na Emmu.

"Cože?" řekli jsme udiveně já, Hawk Moth a Adrien zároveň.

"No to je to Adriene proč s tebou nemůžu být" a koukla na něj sklíčeně.

"Pořád to nepobírám" řekl Adrien a Emma protočila panenky.

"Adriene, já jsem z budoucnosti a Chat Noir je můj otec, ale jelikož jsi ty Chat, tak to znamená, že ty jsi můj otec, chápeš?"  pak jsem si to uvědomila.

"Počkat, Chat je tvůj táta?" a ona se na mě nervózně koukla.

"Ano" sedla jsem si na zem a koukala na ní dost překvapeně.

"O tom ses tak trochu zapomněla zmínit" a koukla jsem na ní.

"Co s tím má společného Ladybug?" zeptal se Chat a já se na něj uraženě koukla.

"No celkem hodně, je to totiž dívka kterou miluješ, ale nedokážeš si to přiznat." řekla mu Emma a on se nechápavě podíval na mě.

"Myslím, že už je čas" řekla zase Emma a já pochopila co chce.

"Teček dost" a místo mě tam stála Marinette.

"Marinette" řekl překvapeně Adrien a pomalu po tváři mu stekla slza.

"Gabrieli prosím buďte tak laskav a dejte nám prosím vaše miraculum, nebo nám řekněte na co potřebujete naše" řekla jsem a čekala jak se zachová. Podíval se na ležící Mayuru a pak na Emmu s Adrienem.

"Dělal jsem to pro to abych vrátil mojí milovanou Emilie mezi nás" a začaly mu z oka téct slzy a Adrienovi také. Já se na něj podívala a on mi podal jeho miraculum a došel i pro Mayury. Z ní se stala Nathalie, ale to nikdo moc neřešil. Gabriel šel za ní a Adrien se postavil a šel za mnou.

"Tak ty jsi má Ladybug" a kouknul na mě.

"A ty můj Chatonek" mě začaly téct po tváři slzy.

"Nebreč moje nejkrásnější princezno" řekl a otřel mi slzu. Poté udělal něco co jsem nečekala. Dal mi pusu. Já se k němu přidala. Byla to nádhera, až do chvíle.

Uslyšeli jsme ránu a podívali se co se to stalo.

"Emmo!" oddělili jsme se a běželi za ní. Ležela na zemi a svíjela se tam na zemi. Bylo vidět jak jí bolestí tekly slzy.

Pomalu se začala rozpadat v prach.

"Emmo, co se to děje?" a šíleně mi tekly slzy, že jsem skoro ani neviděla.

"Já nevím" řekla chraplavě a vysíleně. Pomalu se mi před očima rozpadala má vlastní dcera.

"Nesmíš nás opustit Adriena, Plagga a hlavně mě. Prosím nenechávej mě tu" říkala jsem když se mi v ruce začala rozpadat ta její.

"Byla jsi ta nejlepší máma" řekla a prach pohltil i její hlavu. Jediné co po ní zbylo byl prsten a Plagg který tam brečel u tikki. Já to nezvládla a schoulila se k Adrienovi který brečel také. Dokonce i Gabriel uronil nějakou tu slzičku.

Když nastalo hromové ticho tak do místnosti vtrhnul Wayzz s Mistrem.

"Emmo, už vím co se děje" řekl a všiml si nás.

"Ne ne ne ne ne já přišel pozdě" řekl klekl si a přidal se k nám.

"Mistře, co se to s ní stalo" zeptala jsem se ho.

"Změnila minulost aby jsi byla šťastná, ale tím změnila i její budoucnost a nevědomky se vymazala" řekl sklíčeně.

"Takže ona se obětovala pro naše štěstí?"

"Ano" koukla jsem na Adriena.

"Takže to je všechno moje vina" a rozbrečela jsem se ještě víc.

"Mari ty za nic nemůžeš, chtěla tě jen udělat šťastnou, a asi věděla proč" objala jsem ho, ale stále brečela.