miraculous: příběh Emmy

10. Kapitola (EMMA)

Ve škole byla již naše parta a já šla k ní. Pozdravila jsem a koukla na Mari ta jen otočila hlavu. Ostatní mě pozdravili na zpět a já se smutně koukla na Adriena. Adrien mi pohled opětoval.

Začala hodina a všichni byli ve třídách. V půlce hodiny jsem se zeptala učitelky jestli bych mohla na toaletu. Ona dovolila. Po chvíli tam, ale přišla i Marinette. Sice nevím co tu dělala, ale nevšímala jsem si jí. Dokud mě nezastavila.

"Sice nevím co tady chceš, kdo si či proč jsi přišla včera za Mistrem, ale je mi to jedno. A naštvaně se začala přibližovat a tím mě natlačovat ke zdi.

"Tak proč mi to děláš"

"Nech být Adriena na pokoji, protože on je jen a pouze můj." sice nevím co to do ní vjelo, ale takhle se nikdy nechovala. A potom co tohle řekla tak odešla a já, já to nezvládla a rozbrečela se.

Kdyby mi to řekl někdo jiný tak by to bylo v pohodě, ale od mé vlastní matky mě to hodně ranilo.

"Wolfix, já jsem Lišaj. Dávám ti moc ukázat, že Adrien je jenom tvůj, když mi, ale na oplátku přineseš mirákula Ladybug a Chat Noira. Přijímáš?"

"Přijímám" a kolem mě se objevila nějaká fialovočerná hmota a změnila mě. Stal se ze mě modrý vlk s červeným flekem na oku a zářivýma očima každé jiné barvy.

Zničila jsem dveře záchodů a šla na horu. Vyrvala dveře třídy a vešla dovnitř. Tam všichni seděli a koukali, co se to děje. Já zavyla a všichni kromě Marinette a Adriena usnuli. Adrien chytil Marinette a chtěl s ní utéct, ale to jsem nemohla dopustit. Tak jsem zavyla znovu a usnul i Adrien.

"Tak co teď, jak se zachováš Marinette Dupain-chengová, nebo mám radši říct mami." Marinette se na mě šokovaně koukla ze země kde seděla a snažila se probrat Adriena.

"Jak to myslíš" a postavila se přímo naproti mě.

"Tak jak to říkám" a ona pořád zírala jako by viděla ducha.

"Ale vždyť to není možné, vždyť si stejně stará a" zavrčela na znamení ticha.

"Já jsem totiž cestovala časem" řekla jsem a ona mě objala. A já jí. Uvnitř sem Slyšela jak Lišaj zuří, ale to mě nezajímalo.

Nevím co se stalo, ale pamatuji si jen jak jsem ležela na zemi. Byla jsem normální člověk a všichni se na mě ustaraně dívali.

"Co se stalo?" a koukla jsem na Alyu.

"Byla si zakumovaná, ale Ladybug a Chat Noir tě zachránili."

"On tady byl Chat Noir?" a koukla jsem na Mari ta zakroutila hlavou na znamení nesouhlasu. A já jí věřila. Pak mě hned obejmula a já jí a radostí mi začaly téct slzy. A jí taky. Den pak pokračoval jako by se nic nestalo tedy až do odpoledne.

Byla poslední hodina a já šla do třídy, když mě zastavil známí člověk.

"Něco sis u nás zapomněla" a usmál se kulišáckým úsměvem.

"A co?" řekla jsem a opětovala mu stejný pohled

"Tohle" vzal mě za ruku otočil a přitiskl ke zdi. Já na něj hodila udivený výraz, ale než jsem stihla něco říct tak mě políbil.