miraculous: příběh Emmy

15. Kapitola (EMMA)

Když jsem se probrala, tak nade mnou stál vyděšený Mistr.

"Co se to stalo?" řekla jsem a chytla se za hlavu, která mě z neznámého důvodu bolela.

"No to právě nevím. Vím, že jsi někde byla a ráno jsem tě našel ležet na zemi" říkal pořád vyděšený Mistr.

"Sice nevím, co se stalo, ale není to důležité." a neohrabaně jsem se zvedla a potácela se do školy.

Když jsem dorazila tak tam stála Mari s Adrienem a povídali si. Chvíli jsem je pozorovala do chvíle něž mě zase něco nebodlo do srdce. Poté za zvonilo a všichni si šli sednout do svých lavic.

Takhle to šlo nějakou dobu. Pokaždé jsem je viděla a pak mě buď rozbolela hlava nebo mě něco bodlo do srdce. Pokaždé to bylo, čím dál víc silnější. Mistrovi jsem o tom raději neřekla, protože nevím co to je a jak by reagoval.

Jednou jsem šla za Adrienem na šerm, jenže tam byl zase s Mari. Neříkám chtěla jsem aby byli spolu, ale nechtěla jsem o ně přijít.

Po tom co jsem je tam tak viděla jsem potřebovala na chvíli zmizet. Vlezla jsem na záchody a chtěla vyslovit tu kouzelnou formuli, jenže mě Plagg zastavil.

"Emmo, to bys neměla dělat." vykřikl na celý záchodky.

"A proč bych nemohla?" řekla jsem naštvaně a zase se chytla za hlavu která mě, znova rozbolela.

"Podívej se na sebe jsi zesláblá, skoro nemůžeš chodit a ani se nedokážeš přenést přes to, že kluk který se ti líbí má něco s tvojí vlastní mámou." měl pravdu, a to se potvrdila když se mi začaly třást nohy a já spadla na zem a nemohla se zvednout.

"Emmo, co je s tebou" řekl ustaraný Plagg, který se mě snažil postavit.

"Plaggu drápky" řekla jsem trochu znaveně. Teď už místo mě byla Kitty Noir.

Postavila jsem se a cítila se víc na živu. Běhala jsem po střechách a pozorovala Paříž, když mě někdo zastavil.

"Ahoj Kitty" řekl mě téměř neznámí hlas, i když jsem ho asi někde slyšela, ale nevím kde.

"Kdo jsi?" otočila jsem se a zjistila, že jde o nějakou hrdinku v modrém pavím oblečku s růžovýma očima.

"Já jsem Mayura" řekla celkem přívětivým hlasem.

"Odkud mě znáš?" moc jsem jí nevěřila.

"Od té doby co jsi se tady objevila." řekla s úsměvem na tváři.

"Co po mě chceš?"

"My s mým parťákem by jsme tě chtěli vzít mezi sebe" nechápala jsem jí.

"Proč zrovna mě? Proč ne třeba Ladybug nebo Chata? A kdo je vůbec tvůj parťák?"

"Protože máš něco, co my potřebujeme a oni to nemají. Jó a neboj se brzy ho poznáš" řekla Mayura a já souhlasila. Vytáhla svůj vějíř a z něho bílé peříčko do kterého foukla a zmodralo. Na zemi ležela malá tužka kterou tam nechala a to peříčko do ní vlezlo najednou se přede mnou objevil obří motýl, my si na něj sedly a odletěli někam pryč.