miraculous: příběh Emmy

11. Kapitola (EMMA)

Jak mě Adrien políbil, tak jsem nevydržela a začala mu to vracet. Pustil mé ruce co držel přitisknuté ke zdi a místo toho mi je dal na záda. Já je také dala pryč ze zdi a zamotala je kolem jeho krku.

Najednou se, ale dole objevila Marinette a všimla si nás, ale já jí taky. V tu chvíli jsem si vzpomněla na to co říkala.

Flashback : Nech být Adriena na pokoji, protože on je jen a pouze můj.

Když jsem si na to vzpomněla tak jsem přestala spolupracovat, a Adrien si toho všiml.

"Co se stalo?" zeptal se trochu překvapeně zatím co mě držel za bok.

"Nic jen, že tohle není správné." a smutně jsem se na něho koukla.

"Jak to myslíš" a nechápavě se na mě díval.

"Víš je tu člověk co tě má mnohem radši než já. A zaslouží si tě, na rozdíl ode mne." a začala jsem cítit jak se mi do očí hrnou slzy.

"O kom to mluvíš?" já se koukla dolů kde byla smutná Marinette.

"Promiň, nemůžu" a s pláčem jsem odběhla. Cítila jsem se sice hrozně, ale tohle jsem Marinette nemohla udělat, když ho má ráda.

Byla jsem schovaná na záchodech když jsem uslyšela jak někdo otvírá dveře, a mě nenapadlo nic lepšího než se transformovat.

"Plaggu drápky" a místo mě tam stála Kitty Noir. Otevřela jsem dveře a tam stála udivená Marinette. Nevěděla jsem co dělat tak jsem utekla.

Když jsem dorazila na Eiffelovu věž, tak jsem si tam sedla a začala znovu brečet. Najednou na mě zezadu někdo sáhl a já vytasila svojí tyč, ale nebyla třeba. Byla to Ladybug a Chat Noir. Dívali se na mě jak na zjevení, ale já se stejně dívala na Chata.

"Tolik let" a oni nechápali. Já udělala něco co nikdo nečekal, objala jsem Chata a začala brečet. On mě odstrčil a tvářil se nechápavě.

"My se známe?" a byl fakt vyjevený, asi i kvůli tomu, že tu byla další kočičí super hrdinka.

"Ehhm, to není důležitý" a usmála jsem se a zeptala se co tu dělají, když jsem to, ale řekla tak Chat zařval.

"Pozor" a skočil na mě a spadli jsme do "objetí" a já nevěděla co dělat a trochu jsem se začervenala. Raději jsme se oba postavili s dělali jako by nic.

"Co to bylo" prolomila jsem ticho.

"Dementorův paprsek" a já si vzpomněla na příběh, co mi říkala máma když jsem byla malá. Byl o tom, jak ho s tátou porazili.

"Ladybug ty použij štěstíčko!" ona se neptala a udělala to. Spadlo jí to samé co mojí mámě v příběhu.

"Baterka a co s ní mám jako dělat?" a koukala se všude kolem sebe.

"Chate ty ho zabavíš a rozptýlíš. Ladybug ty k němu přijdeš zezadu a posvítíš mu do očí, a on by měl oslepnout. Poté přijde na řadu Chat. Musí vyvolat Cataclysmu a tu použít na jeho zbraň."

"Ehmm, proč bychom ti měli jako věřit?" zeptala se trochu namyšleně Ladybug.

"Protože jsem jedna z vás a nechci, aby se někomu něco stalo, hlavně vám." a smutně jsem se na ně podívala.

Ladybug se podívala na Chata a ten kývl na souhlas

"Dobrá tak teda uděláme co říkáš, ale jestli nás zradíš, tak si mě nepřej." a udělala varovný obličej.

Všechno šlo podle plánu až do chvíle kdy Dementor zasáhl Chata. Tak jsem musela zasáhnout.

"Cataclysm" a zničila jsem jeho zbraň. Z té zbraně vyletěl akuma a Ladybug ho chytla. Použila Miraculous Ladybug a vše se vrátilo do normálu, včetně Chata.