3. Kapitola (MARINETTE)

335 21 0
                                    

S Chatem jsme se chtěli nechat překvapit a proto jsme měli dvě jména pro holku Emma a pro kluka Hugo.

Chat byl jak na trní a furt se mě na něco ptal, což dělal poslední měsíc pořád. Osobně si myslím, že jeho Kwami musel trpět.

Nemyslete si Ladybug musela pořád fungovat a jelikož sice Lišaj snížil počet padouchů tak i tak pořád se Někdy nějaký objevil. Zezačátku to bylo v pohodě a nikdo nic nepoznal. Až na moje náhodné nevolnosti a menší výdrž.
Ale potom když už jsem měla bříško tak se mě všichni začali vyptávat. TEDA až na Chata, což jsem se divila, ten mi spíš říkal abych si promluvila s Mistrem Fu a dala si pauzu do porodu. Bylo sice krásný, jak se o mě bál, ale nemohla jsem s tím přestat.

Přišel ten den a jakoby mě něco bodlo do břicha. Naneštěstí Chat byl přímo vedle mě a hned mě vzal do nemocnice. Tam mi řekli že jsem v pohodě, ale že si mě tam už nechají abych nemusela pořád jezdit sem a tam.

Chat u mě byl celou dobu až do porodu, protože jsme nemohli říct, že je jeho tak tam se mnou nemohl.

Co mi říkal, tak tam málem zešílel. A nebyl jediný. Tři sestřičky, co ho musely uklidňovat, z něj byly taky na prášky. A nejhorší prý bylo, když se něco dělo a oni museli pozvat ještě dalšího doktora se sestrami. To prý dokonce i omdlel strachem.

Ale všechno dobře dopadlo a když jsem se probudila tak mi doktoři podali malou holčičku. Chat hned přišel a když nás vyděl tak byl štěstím bez sebe. Do papírů jsme radši nechali kolonku otec nevyplněnou. I když Chat i já jsme sice věděli a chtěli, aby byl její otec, ale v sázce byla jeho identita a dokud Lišaje nedopadneme tak by to bylo moc riskantní.

Potom co nás s Emmou pustili tak jsme šly k nám a tam byly i s Chatem.

Uběhly 2 měsíce a byli jsme všichni tři šťastní, teda až do jednoho dne.

Probudila jsem se, a Chat nikde, myslela jsem, že se šel porozhlédnout po Paříži. Teda až do chvíle, kdy jsem viděla na stole papír s jeho prstenem. Nevěděla jsem co se děje, tak jsem si přečetla ten dopis.

Milá Marinette,
Je my hrozně líto, že tohle musím psát, ale něco se stalo. Pro tvoje i Emmino bezpečí se mě nesnaž hledat. Ten prsten dej prosím Emmě. Děkuji a moc se omlouvám. Moc vás obě miluji a pro vás se i obětuji. Prosím nezapomeň na mně.
S láskou Chat

Vůbec jsem nevěděla co dělat, co se stalo a kde je můj milovaný Chat. Měla jsem sice trochu pochyby, ale ty hned přestaly, věděla jsem, že nás Chat nenechal kvůli jiné. Bohužel pravdu jsem se nedozvěděla.

S Chatem toho ale zmizelo mnohem víc než jen on. Třeba všichni padouši, Gabriel a celá jeho rodina, včetně Adriena, a ještě něco, moje láska. Už jsem se nikdy nezamilovala a věnovala se pouze naší dceři, pekárně a mé práci návrhářky.

Všichni milovali moje depresivní modely, protože to bylo něco co tu nebylo a také vystihovaly mé city. Přestala jsem chodit ve svém bývalém oblečení a začala chodit v černých volných šatech. Všichni to brali jako takovou imič, ale já věděla co je pravda.

miraculous: příběh EmmyKde žijí příběhy. Začni objevovat