Boj nebo Mír (DOKONČENO✔️)

Kapitola 2

,,Uneseme to vlče." zamručel Kovu.

Vittany s sebou trhla. Což se nelíbilo Dukovi a pročechral své modrooké družce srst na krk.

,,Nemyslím tvoje, Vittany. Se ani unést nedá, když patří k nám do smečky." protočil očima Kovu.

Duke vycenil na bratra jeho družky tesáky ve varovném gestu. Kovuovi se však zalesklo nebezpečně v očích a Duke své tesáky ihned schoval.

,,Uneseme to JEJICH vlče." upřesnil Kovu.

,,Myslíš Amethysta?" ozvala se zelenooká vlčice, která právě ke skupině vlků právě přicházela.

,,Přesně tak." přikývl Kovu.

,,A k čemu nám to bude?" zeptal se Nuko opovržlivě. Příčilo se mu vcházet na území té druhé smečky a ještě víc se mu příčilo brát to malé vlče. Vlci polární se mu odjakživa hnusili. Nesnášel je. Proto se vždy takovýchto akcí nezúčastnil.

,,Kiara a Liria vedou tu jejich skupinu společně." začal vysvětlovat svůj plán Kovu. ,,Nabídnu jim jistý "obchod". Dá se říct."

Vittany naklonila hlavu na stranu.

,,Výměnu. Amethysta za Kiaru nebo Liriu." ušklíbl se spokojeně Kovu.

,,A co z toho budeme mít?!" zeptal se podrážděně Nuko. Stále nechápal, k čemu jeho Alfa směřuje.

Kovu zavrčel, přiskočil k Nukovi a varovně ho tlapkou praštil přes čenich.

Což bylo pro Nuka dost důrazné varování aby konečně držel tlamu.

,,Když se jedna z nich obětuje, ta druhá bude muset smečku vést sama. A všichni dobře víme, že v tomhle jsou osamotě dost neschopné. Bude snadné jejich skupinu porazit a získat tak území pro sebe." usmál se samolibě Kovu.

,,A co bude s tou vlčicí, která tu bude s námi?" zeptal se Duke.

,,Tu poté zabijeme. Nebo se zabije sama. Záleží na tom, jak se bude se ztrátou své smečky vyrovnávat." odpověděl ledově klidným hlasem Kovu.

Vittany pohlédla na svou malou dceru. Přeci jen sama byla matkou a věděla, že když matka přijde o vlče, i kdyby bylo jen ztracené, tak je vlčice nebezpečná víc než normálně. Zavrtěla se. Ta představa se jí nelíbila, že by o malou Saphire přišla. Opřela se o svého druha, který jí olízl čenich.

Kovu si sestřina chování všiml a mírně se zamračil. ,,Co se děje, Vittany?"

,,Já jen... Není to moc riskantní? Rozzuřená matka, která ztratí vlče je... Agresivní a nebezpečná." řekla opatrně Vittany.

,,Toho si jsem vědom, sestro." řekl ledově Kovu. ,,Ale uvědom si, co nás čeká, když se tak stane. Zvětšíme své území, budeme mít přístup k další lovné zvěři. A hlavně řece. Ten potok, co tu máme my, není dostačný. Nemůžeme se během horkých dnů ani schladit protože není dost hluboký. Narozdíl od té řeky, kterou tam mají oni. Budeme mít lepší život, lepší území. Lepší budoucnost. Nejen pro Saphire. Ale i další vlky. Představ si to. Smečka o šesti jedincích má tak velké území. A i když je vlků tak málo, jsou silní. Ostatní se nás budou bát a podřídí se." usmál se Kovu a vycenil v úsměvu tesáky.

Vittany se na chvíli zamyslela. Bylo to lákavé. Takové území a síla. A potrava. Pravda byla, že během zimních období byla smečka často bez potravy, protože tady moc zvěře nebývalo. To mělo dopad na to, že jako jediní nejsilnější jedinci smečky přežili právě ona, Kovu, Nuko, Duke, Emerald a maličká Saphire. Narozdíl od území smečky Kiary a Liriy, kde jim pravidelně každý rok přecházela stáda sobů.

Nakonec se mírně zlověstně usmála a přikývla. Kiařina smečka- Bylo jich tak málo odjakživa. A měli potravy kolik chtěli. A přežívali bez ztrát jinych členů! Bylo načase, aby se to obrátilo. Kovuova smečka získá území, které nyní mají Kiara s Liriou!

,,Máš pravdu, bratře." přikývla.

Kovu se usmál a přikývl. ,,Výborně." A odešel.

---

,,Amethyste! Pozor!" vyjekla vyjukaně Ruby, když jí tlapky podjely na kluzké hlíně. Málem by do svého malého bratra vrazila, kdyby Amethyst včas neuskočil stranou. Ovšem ten zase spadl do hromady listí.

Čtyři dospělí vlci pobaveně pozorovali Ruby i Amethysta.

Vlče se vyhrabalo na tlapky a pohlédlo na své rodiče, kteří se pochechtávali. Uraženě se zamračilo a šlo se posadit na kraj tábora.

Mezitím se na tlapky postavila vlčice s červenýma očima. Oklepala se aby ze sebe dostala hlínu a svým pohledem vyhledala mladšího bratra.

Ocásek měl smutně stočený okolo tlapek a ouška skopené.

,,Ale notak, Ametyste. Nic se nestalo. Rodiče se nesmějí tobě." řekla konejšivě a olízla mu čumáček.

,,Ale smějí." řekl stroze a odvrátil od sestry hlavu.

Ruby zavrtěla hlavou v zápor. ,,Smáli se mně, bráško. Byla jsem celá od bahna. A pořád se na mě bahno drží." mrkla na něj.

Amethyst zvedl skleslou hlavičku a koukl na sestru, jejíž zářivě bílý kožíšek byl na některých místech zašpiněn blátem. Tiše se uchechtl.

Ruby se zazubila ve vlčím úsměvu.

Nakonec se krátce zasmál. A Ruby byla ráda, že už její bratr není skleslý.

Což potěšilo rodiče dvou sourozenců.

Modrooká vůdkyně se usmívala. Poté ale ustoupila od zbytku jejich skupiny a povzdechla si. Jaro bylo v plném proudu a každá vlčice si přeje mít v tuto dobu vlčata. Nebo... Každá ne. Ale v Kiary případě tomu tak bylo. Vlčata byla něco, díky čemu by její život nabral nový směr. Ovšem v jejich skupince byl jediný dospělý vlk Tion, který byl druhem Belly. A jejich krásný živit jim rozhodně nechtěla ničit. To by si nikdy neodpustila. Navíc k němu nic necítí.

Ještě tu byla možnost nalézt svého druha za hranicemi smečky. Ale to se jí příčilo snad ještě víc. Nemohla přeci opustit svou smečku.

Liria si chování své sestry všimla. A rozhodla se něco zjistit.

,,Kiaro? Vše v pořádku?" zeptala se starostlivě Liria.

,,Jo. Je. Jasně, že je." usmála se falešně Kiara.

Liria však poznala, že jí její sestra lže a mírně se zamračila. ,,Nelži mi alespoň. Prosím, sestro."

,,Tomu bys nerozuměla." vyhýbala se odpovědi Kiara.

,,Kiaro..." Liria mírně vycenila tesáky.

,,Říkám, že bys to nechápala. O vlčatech ani druhovi jsi ještě nemluvila, že bys je chtěla. Takže buď zticha." zavřela Kiara tak, aby to slyšela jen její sestra.

Liria překvapeně mrkla z tónu jejího hlasu. Kiara se zamračila a odešla.

,,Kiaro..." hlesne sklesle Liria.

Kiara jen střihne ušima a zmizí v jeskyni.