Boj nebo Mír (DOKONČENO✔️)

Kapitola 10

Vittany vlezla do Kiařiny nory se škodolibým úsměvem. Bílá vlčice se posadila a zabodla do ní svůj pohled. Vittanin úšklebek se ještě zvětšil. ,,Ahoj, Kiaro."

,,Co chceš?" zavrčela nenávistně bělosrstá vlčice.

,,Ale, ale... Tady je někdo podrážděný." zacukrovala Vittany.

Kiara už chtěla něco odseknout, ale Vittany k ní přiskočila a tlapkou jí přidržela u země krk. Kiara nečekala takovou sílu a snažila se popadnout vzduch, který jí byl odepřen.

,,A být tebou bych ihned tu podrážděnost skryla. Jinak můžeš dopadnout špatně." zavřela černá vlčice.

Kiaře vhrkly slzy do očí. ,,V... Vittany... Pr... Prosím..." zachraptěla a natáhla k vlčici tlapku.

,,Pros si jak chceš. Stejně tě nepustím. Kvůli tobě se s mým bratrem něco děje. A celý plán jde do háje. Kovu tohle všechno začal kvůli jeho smečce. Schválně unesl Ametysta aby dostal tebe nebo Liriu. Aby se vaše smečka složila a my dostali lepší území... A teď? Úplně se změnil. A všechno je kvůli tobě." procedila skrz zuby nenávistně Vittany.

,,Já... Nevím... O čem to... Mluvíš." dostala ze sebe zničeně Kiara.

Vittany si odfrkla. ,,Ani nemusíš. Odsud odejdeš dřív než jsme původně plánovali." Usmála se a stisk zesílila.

Kiara zasýpala. Zrak se jí začal zhoršovat a motala se jí hlava. Z nedostatku kyslíku.

,,A je to dobře. Kovu na tebe alespoň zapomene a dokončíme plán." usmála se spokojeně Vittany, když Kiara po chvilce přišla o vědomí. ,,A když se tak stane, tak vše bude jako za starých časů." černosrstá vlčice sklonila hlavu ke krku té bělosrsté.

,,Jsi si jistá, sestro?" ozval se za vlčicí potemnělý hlas jejího bratra.

Vittany se narovnala a otočila se k bratrovi. Byla dost překvapená, až vyděšená. Kovu měl tlapky rozkročené, byl shrbený, srst měl zježenou a ze zlatých očí mu šlehaly blesky nenávisti. Nenávisti k Vittany.

,,Dotkneš se jí a skončíš špatně, Vittany. A je mi jedno, že jsi má sestra." zavrčel nenávistně a začal se k sestře přibližovat. Vittany vykulila oči a začala ustupovat.

,,Ty bys ji zabila?" zavrčel znovu. Na to vlčice neodpověděla.

,,Ptám se! Ty bys ji zabila?!" štěkl a z hrdla se mu vydralo něco jiného než jen obyčejné zavrčení. Vittany se zamračila. ,,Ano. Ano, zabila bych jí! Protože kvůli ní jsi odstoupil od všech plánů!" vyštěkla.

Kovu po ní skočil tak silně až jí vyrazil dech. Snažila se ho ihned popadnout. Kovu počkal až se tak stane.

,,Ty... Ty ji miluješ..." vydechla ochromeně. Teď to pochopila. Jinak by takhle nereagoval.

Kovu se zamračil ještě víc. ,,Ano. Ano miluju ji. Je to má družka, cítím to. Záleží mi na ní víc než na tobě a ostatních." zavrčel.

Vittany vykulila oči. Ale pak se vzpamatovala. Zamračila se, zapřela své tlapky o Kovua a vší silou ho odmrštila na druhou stranu nory. Ihned přiskočila ke Kiaře, která se začala probouzet.

Ale než stihla černosrstá vlčice udělat jakýkoliv pohyb, tak na ni bratr skočil a zaryl jí do boku drápy. Vittany vykvikla a ihned se začala bránit, ohnala se po bratrovi tesáky. Vlk ale včas zareagoval a uhnul, drápy jí sekl přes čenich a uskočil stranou. Vlčice nemeškala a vrhla se na něj přímočaře, pak ale stočila směr a vrazila mu do boku. Kovu takový naráz nečekal a dopadl na zem. V tu chvíli už byla bělosrstá vlčice při smyslech. A když si uvědomila co se děje, tak neváhala, vstala a rozeběhla se k Vittany a strhla ji z vlka k zemi. Vittany však vytasila drápy a ohnala se jimi po Kiaře, která schytala ránu, klopýtla a skončila na zemi. Kovu viděl rudě. Hlasitě zavrčel a vrhl se sestře po krku, skočil jí na záda. Vittany se ale postavila na zadní a dopadla zády na bratra, Kovu byl nucen sestřin krk pustit aby popadl dech. K jeho smůle netrefil sestře tepnu. Vittany využila Kovuova zaražení a vrhla se k bílé vlčici, která se stavěla na nohy, vrazila jí do boku, Kiara vyštěkla bolestí a svezla se zase k zemi. Vittany nečekala a chystala se zakousnout aby byl konečně klid, ale jak se přibližovala, tak do ní vrazil Kovu a ona zasáhla Kiařino rameno. Bílá vlčice zavyla bolestí.

Kovu hrdělně zavrčel, na nic nečekal, jakmile Vittany Kiaru pustila, popadl sestru za ocas a smýkl jí o zem.

,,Uteč!" štěkl ke Kiaře. Kiara na nic nečekala, a i když byla ze všeho vyjevená, tak uposlechla Kovuův rozhodný hlas a tryskem opustila noru. Byla překvapená, že byl tábor prázdný. Neváhala a zmizela v lese.

Vittany se ohnala po bratrovi a skousla mu pravou přední packu. Kovu byl nucen vlčici pustit. Vittany skočila bratrovi na záda, ale jako předtím ona, i on ji přimáčkl k zemi, Vittany jeho srst pustila. Kovu se postavil a vrazil Vittany tlapkou velkou ránu mezi uši.

Vittany začala vidět rozmazaně a motala se jí hlava. Kovu ji pustil a spěšně opustil noru aby se mohl vydat za vlčicí jeho srdce.

Kiara vyčerpaně oddechovala v houští někde v lese. Nikdy by nečekala, že by ji běh o holý život tak vyčerpal. Nejvíc ji však šokovalo to, že se Kovu rozhodl ji bránit. Nechápala jeho změnu chování. Nechápala celkově jeho změnu. Bylo pro ni překvapením, že ji bránil a dokázal by zabít vlastní sestru.

Nastražila uši a vyšvihla se na tlapky, když kzs od ní něco zašustilo. V houští se vynořila hlava černého vlka se zlatýma očima. Vykulila oči. On ji následoval?! 'Tak teď mu nerozumím vůbec...' pomyslela si vlčice a jen na vlka vyjeveně hleděla, zatímco on na ni hleděl takovým zvláštním pohledem plným úlevy.

,,Vittany! U všech Předků!" vyštěkl vyděšeně Duke, když našel svou držku bezvládně ležet na zemi v noře Kiary. Cítil tu krev, krev zápasu.

Vlčice otevřela svá tmavě modrá kukadla a zaměřila se na svého druha.

,,Vittany, drahá, co se tu stalo? Kde je Kovu s Kiarou? Jsi v pořádku?" ptal se Duke a zíral na svou družku.

,,Mami..." knikla Saphire a přicupitala ke své matce, které olízla čenich.

,,To Kiara... Napadla Kovua... Chtěla jsem mu pomoct, ale byla moc silná... Já... Praštila mě... Víc už nevím..." zalhala vlčice.

Duke pohlédl na Nuka a Emerald. ,,Musela vzít Kovua s sebou jako zajatce. Musíme jít za Kiařinou smečkou! Určitě šli tam."

Vlk i vlčice kývli.

Vittany se posadila a zasténala. Duke k ní přistoupil a začal jí čistit od krve, která ho štípala do jazyka.

Saphire smutně knikla. Vittany se k ní sehnula a olízla jí obě ouška.