Boj nebo Mír (DOKONČENO✔️)

Kapitola 8

Pomalu kráčela tichou krajinou. Bylo to zvláštní, obzvláště když byl jarní den. Zvířata by přeci měla dovádět, hrát si, mláďata by měla být všude kolem. Ale nikde nic. Jako by se po všem slehla zem.

Mrtvolné ticho se jí zařezávalo do uší víc než jakýkoliv zvuk. Následovala pach smrti.

Vyšla větší kopec a směřovala z kopce zase dolů. Propletla se mezi několika stromy a pach krve byl silnější. Sklopila uši a přikrčila se. Byla čím dál tím blíž.

Vylezla ze křoví a vytřeštila své akvamarínové oči. Před ní ležela v jedné obrovské kaluži krve její smečka. Liria měla roztržené hrdlo, Belle byla pokousaná převážně na tlapkách a břichu. O Tionově tělu nebylo skoro ani památky, byl to chuchvalec chlupů a krve. Největší šok pro ni byl, když uviděla Ruby a Ametysta. Ametyst ležel s prokousnutým bříškem a krkem v objetí těla jeho sestry, která na tom byla podobně jako Belle, ape měla i rozkousnuté hrdlo a pravé ucho měla pryč. Vypadalo to, že se svého bratra vážně snažila chránit anebo se k němu z posledních sil dokázala doplazit a stočit se okolo něj.

Kiara zakňučela a z očí se jí začaly koulet slzy. Ani se nekrotila a přes celý les byl slyšet její nářek, který trhal uši a kvůli kterému pukalo srdce.

Ona to nezvládla, ona nedokázala zabránit smrti své smečky! Jak mohla být tak hloupá, věřit, že Kovu její rodinu nechá napokoji, když se stane jejich zajatcem... Jak?! Jak mohla?!

Kiara se svezla k zemi a neustále křičela, kňučela, vyla a plakala.

Otevřela své oči a prudce zvedla hlavu. Tváře měla slepené slzami. Hlasitě oddechovala a snažila se uklidnit.

Až když byla tak trochu "klidná", tak pomyslela na svou smečku.

'Určitě jsou v pořádku... Zvládnou to i když to není jednoduché. Jsou silní, kurážní.'

Teprve až když byla opravdu klidná, uvědomila si, že je kolem ní někdo stočený a tisknul na ni své tělo. Snad aby ji uklidnil? Kupodivu to vážně fungovalo.

Ohlédla se k vlkovi se zlatavě žlutýma očima a vykulila oči. Ihned se postavila, vymanila se mu ze sevření a vycenila zuby. ,,Co tu děláš?!"

,,No... Dělám ti společnost. Slyšel jsem tě totiž výt a štěkat. Když jsem přišel, brečela jsi." řekl Kovu a posadil se.

,,Nikdo se neprosil o to abys za mnou dolejzal." odsekla vlčice.

Kovu se mírně zamračil. ,,Taky jsem tě tady mohl nechat a dál předstírat, že jsem bezcitný hajzl."

,,Ohohoh... Chceš mi tím snad nějak říct, že nejsi?" zavrčela Kiara.

,,Samozřejmě, že ne. Kdybych byl, tak bych nechal svou sestru aby Ametysta zakousla! Protože to chtěla udělat." odsekl vlk.

,,To ti tak budu věřit." odfrkla si vlčice.

,,Nemusíš, když nechceš." zavrčel a zvedl se, přišel k východu z nory. ,,Jestli o mě říkáš, že jsem bezcitný, tak co jsi potom ty? Místo toho, abys mi poděkovala, že jsem tě chtěl utěšit, mě seřveš za to, že jsem sem vůbec lezl! Příště se uklidni sama!" zavrčel a vyšel ven.

Kiara vykulila oči. 'Že bych se spletla?' Postavila se a vylezla ven.

,,Kovu, počkej." řekla tiše a zadívala se na něj. Jmenovaný vlk zastavil, ale neotočil se. Ani nepromluvil. Jen vyčkával, co z té vlčice vypadne.

,,Promiň... Omlouvám se... Možná jsem neměla být tak zlá, máš pravdu... Děkuju." vydechla a zadívala se provinile na tlapky.

'Možná? Spíš určitě?' problesklo vlkovi hlavou a konečně se k ní otočil. Byl překvapený, jak rychle ta vlčice přiznala svou chybu. Spíš by čekal, že bude tvrdohlavá a bude na něj křičet a osočovat ho i nadále.

,,Za co děkuješ?" zeptal se nakonec, docela i se zájmem.

,,Za to, že jsi... V té noře byl." zamumlala.

Kovu střihl ušima, slyšel ji, ale chtěl to z nevysvětlitelbého důvodu slyšet ještě jednou. ,,Promiň, co?"

,,Za to, že jsi tam byl. U mě." řekla hlasitěji a zadívala se na něj.

Kovu se pousmál. ,,To je dobrý. Nikdo by neměl být sám, když zažívá to, co ty."

'Ironie je, že jsi mě do tohoto stavu dostal ty.' pomyslela si kousavě bělosrstá vlčice a v duchu si nedopustila zavrčení, které by se možná i dostalo na povrch, kdyby ho nepotlačila.

/eheh... Výborný čas na vydání nové kapitoly. Ale když má člověk psací náladu, tak má psací náladu. Já ji večer mívám dost často\