Boj nebo Mír (DOKONČENO✔️)

Kapitola 3

O 2 DNY POZDĚJI

Lesem se táhlo bolestivé vytí. Čtveřice vlků polárních byla uprostřed lovu, když ho uslyšela. Nejdříve byli všichni paralizovaní šokem. Později zmatení a nakonec vyděšení.

Rubyino vytí ustalo.

Bella se přestala věnovat kořisti. Instinkt matky jí radil jednu věc-zabít toho, kdo ublížil jejím potomkům. Zbytek skupinky běžel za ní. Na to ale ona nehleděla.

Vběhla rychlostí světla do tábora a začala se zběsile rozhlížet. Její dcera ani syn tu nebyli. ,,Ruby! Amethyste!" štěkla. Po jejím boku se objevil Tion a zavětřil.

Pach Ruby se nejvíce vyskytoval v jeskyni, kde vždy vlci spí. Rozklusal se tedy tam.

,,Ruby? Amethyste?" hlesl.

Z nitra jeskyně se ozvalo tiché zaskučení.

,,Ruby!" vyhrkla Bella a přiběhla k dceři. Něžně do ní šťouchla čenichem nehledě na to, že Rubyin kožíšek byl zašpiněný od krve.

Červenooká vlčice zaskuhrala a otevřela svá rubínová kukadla.

,,Mami... Omlouvám se... Nemohla jsem... Byli tu... Všichni... Moc..."

V jeskyni se už nacházela celá skupinka a prozkoumávala ji, jestli nenajdou nějaké stopy.

,,Všichni? Kdo?" zeptala se naléhavě Bella.

,,Kovu, Vittany, Duke a Nuko..." zavrčel Tion, když konečně rozpoznal jednotlivé pachy, které se navzájem překrývaly a mísily s pachem krve.

,,Měli s sebou dokonce i to vlče... Saphire myslím." řekla tiše Kiara.

,,Hlupáci... Tahat s sebou do boje i vlče." zavrtěla hlavou Liria.

,,Vittany se chtěla boje účastnit naplno." povzdechla si modrooká sestra. ,,Divím se. Většinou se kvůli jejím vlčatům držela stranou." dodala.

,,Podle mě jí do hlavy něco natloukl Kovu. Samotnou by ji to nenapadlo. Matka si vždy vlče chrání. Do boje by ho nikdy dobrovolně nevzala. Zvlášť pokud ví, že je to pro vlče nebezpečné." řekla žlutooká sestra.

,,Unesli ho... Neochránila jsem ho..." zachraptěla Ruby. ,,Jsem slabá... Nezvládla jsem to... Mají ho..."

Kiara nastražila uši. ,,Ametysta?" zeptala se.

Ruby provinile zakňučela a přikývla.

V tu chvíli se v očích Rubyiny matky nebezpečně zablesklo, zlostně zavrčela a pak zavyla. V jejím tónu se odráželo neštěstí, zoufalost a vztek. Vztek na ty vlky, co jí unesli syna a zmrzačili dceru.

Ruby však matčino vytí pochopila jinak a tak se ihned -i když to pro ni nebylo nijak zvlášť příjemné- převrátila na záda a odhalila břicho na znak podřízenosti a přípravy na potrestání.

Z jejího počínání byla vyjevená celá čtyřčlenná skupinka vlků.

Ruby zavřela oči a očekávala bolest.

Když ale žádná nepřicházela, opatrně oči otevřela a pohlédla nejdříve na své rodiče a pak na vůdčí sestry.

,,Copak to provádíš?" zeptala se Belle.

,,Neochránila jsem ho... Měla bych... Měla bych dostat trest." zakňučí Ruby.

,,A pročpak prosím tě? Nemáme důvod tě trestat. Zvlášť za tohle. Proti čtyřem vlkům by neobstál nikdo. Vždyť za to ani nemůžeš. Ruby, uklidni se." řekla konejšivým hlasem starší z vůdčích sester.

,,Vážně?" kňukla Ruby.

,,Vážně." kývla žlutooká sestra. ,,Tvého bratra dostaneme zpátky." dodala rozhodně.

Černouchá vlčice ustoupila stranou a její dcera se opět přetočila na břicho a bolestivě zakňučela.

,,Jdeme... Nechci ani pomyslet na to, co mu tam dělají." řekla ostře Belle směrem k sestrám ignorujíc Tionův varovný pohled, aby nepoužívala na Kiaru ani Liriu tón, který právě použila.

Obě vůdčí sestry ovšem Belle chápaly, tudíž jim nevadilo, jaký tón černouchá vlčice použila.

,,Ano. Půjdeme." kývla Kiara.

,,A co já?" ozvala se tichým hlasem Ruby.

,,Ty zůstaneš tady. Po tom boji se nemůžeš namáhat." zavrtěla hlavou žlutooká vlčice.

Ruby sklopila uši k hlavě, pohlédla na tlapky a povzdechla si. ,,Rozumím."

,,Kdyby se něco dělo, tak dáš hned vědět. Neboj, Ruby, my tvého bratra dostaneme zpět." pousmála se Kiara.

,,Buďte opatrní." hlesla rudooká vlčice.

,,Neboj se. Budeme." ujistila ji černouchá vlčice a pohlédla na vůdčí sestry.

Kiara kývla a zavyla. Pak se rozeběhla z jeskyně do lesa.

Její sestra a dva druhové ji ihned následovali. A Ruby jen pozorovala, jak všichni členové její rodné smečky opouští tábor.

Modrooká vůdkyně smečky běžela v čele skupinky a přemýšlela.

'Co má Kovu zase v plánu? O co mu jde? Proč ohrožuje nevinné vlče?' Měla spoustu otázek, které jí zaplňovaly hlavu. Byly dotěrné a dožadovaly se odpovědí, které ale nepřicházely. 'On věděl, kdy přijít... Musel nás sledovat... Jinak si neumím vysvětlit to, že do tábora vtrhli, když jsme byli na lovu.' říkala si v duchu.

Její žlutooká sestra si všimla jejího zamyšleného pohledu, který upírala na zem před sebou.

Svou sestru dohnala a šla po jejím boku. ,,Nad čím přemýšlíš?" Vytrhla svou sestru ze světa myšlenek Liria.

Kiara zvedla k sestře překvapené akvamarínově modré oči. ,,Co mě prozradilo?"

,,Takhle se tváříš jen, když přemýšlíš. Zíráš upřeně před sebe a nevnímáš své okolí, dokud na tebe někdo nepromluví. Navíc jsi byla celá napjatá."

,,Oh..." vydechla Kiara a uvolnila své napjaté tělo.

,,Tak nad čím jsi přemýšlela?" optala se Liria.

,,Nad tím, jak se Kovuovi povedlo na Ruby a Amethysta zaútočit. Jak mohl vědět, kdy budeme na lovit a Amethyst s Ruby budou v táboře?" povzdechla si Kiara. ,,Museli nás sledovat... Jinak si to neumím vysvětlit."

Liria střihla ušima a zamyslela se. ,,Však se všech odpovědí dočkáme. A teď pojď. Tímhle tempem můžeme přijít pozdě." Po tomto prohlášení Liria přidala do kroku a její sestra ji napodobila.