Boj nebo Mír (DOKONČENO✔️)

Kapitola 14

Tma. To bylo to první, co začal po několika dlouhých dnech, kterych nebylo vůbec málo, vnímat.

Hluk. To byla druhá věc, která pronikla k jeho osobě. Slyšel, jak z dálky mluví spousta hlasů.

Pootevřel oči. Světlo. Hned je zase zavřel. Tohle byla třetí, nejvíce nepříjemná věc, kterou začal vnímat.

Tiše zasténal a znovu oči pootevřel, i když by se nejraději znovu propadl do temnoty a nevnímal.

Začal se pomalu stavět na nohy. Měl pocit, že na nich znovu stojí po několika letech. Tlapky ho sotva držely. Jako by jeho tělo ztěžklo.

Zatl tesáky a stahl uši k hlavě.

Pomalými kroky šel pomalu k vychofu ze svého útočiště. Stihl si však všimnout, že se nachází v jeskyni a kolem něj se nachází spoustu mechu a listí.

Neklidně švihl ocasem. O co všechno vlastně přišel?

Přimhouřil oči před světlem a vyšel ven. V tu chvíli veselí utichlo a vlci jež vydávali zvuky štěstí a smíchu se na něj zaměřili.

,,Podívejme, kdo se probral." ozve se Tion pobaveně a Belle po jeho boku se ušklíbla.

,,Všem jsi nahnal pořádný strach." usmála se Liria ležící po boku Nuka, který se k ní tisko a čistil jí kožíšek na krku.

Emerald s Ruby, které ležely vedle sebe, jako by byly nejlepší kamarádky odjakživa, se na zlatookého vlka usmály. A Ametyst se Saphire se dál pošťuchovali.

Kovu na všechny vyvalil oči. 'Co se to tu sakra děje?!'

Emerald se tiše uchechtla. ,,Není to sen a ani nejsi mrtvý."

,,Jen jsi spal moc dlouho." doplnila ji Ruby. Kovu na to ale nic neřekl a začal se rozhlížet po táboře. Jak pochopil, zůstali na Kiařině území. Nikde ale neviděl Kiaru, Duka a Vittany.

,,K... Kde jsou-?" zachraptěl zlatooký vlk se srstí jako uhel. ,,Vittany a Duke?" Přerušil ho Nuko a Kovu přikývl.

,,Vittany nemohla snést, že jsme se usmířili a začali žít pohromadě. Tak odešla. A Duke s ní." odpověděla Belle.

,,A Kiara?" zaváhal Kovu. V tu chvíli se všichni v táboře napjali. Vlk poznal, že je něco špatně a stáhl uši.

,,Po tom... Co tě Vittany zranila, se od tebe nechtěla Kiara hnout. Nechodila ven, nejedla a ani nepila. Nechtěla s nikým mluvit. A ani k tobě nikoho nechtěla pustit." hesla Emerald.

,,Naštěstí měla Liria skvělé přesvědčovací schopnosti. Po pár dnech ji donutila jít ven." řekla Ruby.

,,Jenže pak si našla útočiště u řeky a fo tábora se přestala vracet." povzdechla si Kiařina sestra.

,,A je vůbec naživu? Kontrolovali jste ji?" zakňučel Kovu. Tohle bylo poprvé, co všichni viděli uhlosrstého vlka tak zranitelného.

,,Ano... Jen... Nežije v táboře." odpověděl Tion nakonec.

,,Kde je? Musím ji vidět!" vyhrkl Kovu. Ostatní však zaváhali. Liria sepak ale, i přes Nukovy protesty, postavila. ,,Pojď se mnou." kývla. V tu chvíli si Kovu všiml jejího nafouknutého bříška a vykulil oči. Nuko i všichni ostatní se museli uchechtnout.

Liria se pousmála a vyrazila lesem k řece. Kovu ji ihned dohnal. ,,O co všechno jsem přišel?"

,,Smečky se sjednotily a tvá sestra s Dukem odešli. Zbytek zůstal. No... Já a Nuko jsme se stali druhy a čekáme spolu vlčata." usmála se.

,,To jsem si všiml." uchechtl se vlk. ,,Gratuluji."

,,Díky." zatubila se ve vlčím úsměvu.

,,Jak dlouho jsem byl vlastně mimo?" zeptal se nejistě.

,,25 dní." odpověděla Liria zachmuřeně. Kovu s sebou trhl. ,,A to jsem to přežil?!"

,,Jak vidíš, tak ano. Máš pevnou vůli." odpověděla uznale vlčice. Kovu si ale povzdechl.

Najednou vlčice zastavila a on do ní málem vrazil. Podíval se, co je vlastně zadrželo a uvědomil si, že jsou u řeky. Začal se rozhlížet, zda uvidí svou milovanou. A poštěstilo se mu.

Ležela u řeky. Pravděpodobně spala, jelikož ležela na boku, který se jí pravidelně zvedal.

Zatajil se mu dech. Žlutooká vlčice do druha její sestry strčila a přiměla ho tak k pohybu.